Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK !





POZOR !!!!!!!
PRO VŠECHNY ČLENY I NEČLENY FOTOGRAFIA KLUBU
CO SE DĚJE A CO JE NOVÉHO NA FOTOGRAFIA KLUBU ZJISTÍTE
KDYŽ KLIKNETE NA IKONKU

PROJEKTY KTERÉ NYNÍ NA FOTOGRAFIA KLUBU BĚŽÍ V
SRPNU :


TÉMA MĚSÍCE : " PORTRÉT "

AUTORSKÉ SÉRIE

RAINBOW : MODROŽLUTÁ

ALPHABET " Z " - FOTKY NA DANÉ PÍSMENO

PŘED A PO - ÚPRAVA FOTKY I PRO NEČLENY!

POJĎTE SI POVÍDAT" U KÁVY NAD FOTKAMI "

NOVÁ RUBRIKA NA KLUBU FOTOGRAFIA, V KTERÉ SE MOHOU
ANGAŽOVAT I NEČLENOVÉ








Teplo pokračuje, pokračuje i osvěžování .....

Včera v 9:54 | VendyW |  DETAIL A MAKRO


Už předposlední dávka kapiček a pak zas nějaká jiná příroda.
Něco málo Bobšových fotek, trochu víc západů, nějaké vážky, tu a tam houbička,
opět lekníny, tentokrát odjinud, skály a kočičí potréty. Až tohle všechno vyčerpám, bude
snad zas možnost výjezdu na jih abych si zas něco doplnila. Ale to je, jako vždy, cesta která
je zatím hodně ve hvězdách. Horší ale je, že mne čeká nějaké tvoření
na setkání Ženského klubu, tentokrát v Rajhradě takže to vypadá
že se zas jednou vydám mezi šikulíny, protože to mám velmi dobře
dostupné vlakem. A to pak půde všechno stranou, abych vůbec stačila něco udělat.
Ani nějak zatím nemám představu co, budu se muset vydat na průzkumy.....
 

Kapeme dál .....

Sobota v 8:53 | VendyW |  DETAIL A MAKRO


..... teplíčko nám krásně pokračuje a podle předpovědí zatím ještě bude,
takže se můžeme a také ještě chvilku budeme osvěžovat kapkami
na fotkách. Dneska to budou kapičky na pavučinách. A stejně jak
u některých z minulého článku, i tady je pár fotohrátek .....
Včera se muž rozhodl, že pojede tentokrát na chatu on,
synátor zas zmizel za přítelkyní a mě tak pokračují
prázdniny. Sice ještě musím dosekat zahradu
(mužskej vždycky zahradu rozseká na několika
místech a pak zase pokračuje někde jinde a
někdy jindy) ale těch pár dní si užiju ....

Trocha osvěžení v teplém dni .....

Pátek v 10:16 | VendyW |  DETAIL A MAKRO


...... se vždy náramně hodí. A tak se po pár dní budeme
pěkně schlazovat studenými kapkami. Nafoceno ještě před odjezdem
v poslední deštivý den který u nás byl, před těmito nádhernými slunečnými.
Všimli jste si, že za celé prázdniny, i dobu před nimi, je těchto posledních víc jak
čtrnáct dní vůbec nejstabilnější počasí? Bez těch výkyvů teplot nahoru a dolu,
bez toho že dva dny svítí sluníčko, pak tři prší, a zas svítí? Jakoby se snažila
Matička příroda a svatý Petr vynahradit co doposud tak nějak "flákali".
Dokonce jsem včera hupsla do bazénu, což jsem ještě před odjezdem brala
jako něco, co už se ani dít nebude. A ono jo! A ne do nějakých 19 °C ale
do pěkně vyhřátého ..... takže já si to teď teprve řádně užívám a hřeju se
jak jen to jde. Protože kdoví kdy a jak rychle přijde podzim se svými
plískanicemi .....

Většina detailů je focená mým oblíbeným Heldou s jednou makropředsádkou
 


Začínáme hlasovat po osmé ....

Čtvrtek v 9:21 | VendyW |  SAKRÁLNÍ STAVBY


A jsem zase zpět, v dosahu internetu, ale také
v dosahu všech povinností. Takže, i když zase se zpožděním ale přece, začínáme hlasování
o srpnovou nej sakrálku. Nejprve ale odpověď na tu zcela jak bylo vidět, lehkou otázku,
kdeže jsem to byla. Je vidět, že jak ze zřejmých osobních návštěv, ale i díky
dobrým pozorovatelským schopnostem nebo profláknutosti fotek onoho místa u mne na blogu
jste velmi dobře poznali, že to bylo na mé oblíbené Dobříši, v zámeckém parku.
A tady je důkaz.....



A stále neutěšenější pohled na hrad Vargač


A teď k tomu, kdo poslal své příspěvky ....

(VendyW)

(Marijakes)

(Frypat)


Jak rychle změnit názor ....

19. srpna 2016 v 19:29 | VendyW |  TÉMA TÝDNE


Opět se mi poštěstilo že můžu trávit čtrnáct dní
na chatě a tak dnešní krátká zamyšlení se budou vztahovat
k pobytu tady.

Zamyšlení první aneb to by nikdo nevěřil kolik hub se vejde
do kapuce trika .....

Poučená z minulých houbových nezdarů jsem nevymyslela elektrickou
kytaru, jak se zpívá v jedné písni od skupiny Žlutý pes, a s vědomím, že v lese bude
zas sucho jak na polňačce na Hané v pravé poledne, vyrazila jsem si na procházku do
lesa jen tak s foťákem a v tričku bez nějaké tašky či koše. Ovšem po deseti minutách
jsem musela rychle svůj názor změnit a to proto, že se na mne z jehličí usmíval krásný
hříbeček, a po chvíli to byl další a další a najednou jsem zjistila že na fleku kde stojím
je těch hnědých hlaviček víc. Jenže přede mnou náhle vyvstala nerudovská otázka Kam
s nimi..... ještě že tričko má kapuci na stahování takže jsem za chvíli byla jak klokan,
ovšem s kapsou za krkem. Bylo těch krasavečků tolik, že jsem si mohla dopřát luxus
nebýt srab a nesbírat ty malé (jak vždy říká můj kamarád, že malé houby sbírají jen srabi),
dokonce jsem ani nevěnovala pozornost krásnými, zdravým a čerstvým holubinkám, ba
co víc ani novější rostoucím klouzkům, kteří v suchém lese ani neklouzali ! A když jsem
našla ještě dva praváčky na dohled od chat, došlo mi, že asi vážně ty houby rostou .....
A víte kolik bylo nakonec těch hub v kapuci? Plná miska střední velikosti! Dnes už jsou
snědené a zbytek usušený, ale v prvním okamžiku jsem proklínala geny pravěkých
sběračů, které mne nutí abych ty houby sbírala, a sbírala a .......

Zamyšlení druhé aneb jak jsem dostala za vyučenou .....

Včera, když jsem se vracela od maminky, na stanici autobusu stálo
už dost lidí. Nutno podotknout, že na místo kde je stanice, svítí dost slunce
a stát tam nebývá v takových slunečných dnech nic příjemného. Všimla jsem
si jedné staré paní, která mířila na konec předlouhé fronty s pojízdnou taškou
v jedné a hůlkou v druhé ruce a evidentně si potřebovala na chvíli než přijede
autobus sednout. Na to ovšem nikdo nemyslel a nenapadlo nikoho že by si
při čekání starší lidé rádi i sedli. Všichni jen stáli a koukali, ale nikoho nenapadlo
říct, že si paní může jít sednout do haly a místo že jí podrží. Tak jsem jí nabídla,
že si může jít sednout a nastoupit předemnou.
V autobuse si pak při sedla ke mě a začaly jsme si povídat. Je jí stejně jako
mojí mamince, ale musím říct, že i když ta je dost samostatná a soběstačná,
oproti téhle dámě tedy musím uznat, má značné nedostatky. A přiznávám, že
i já se silně styděla. Za to že neustále nad něčím skuhrám, že jsem pořád tolik
negativistická a pohodlná. Protože když mi řekla že každé ráno cvičí půl hodiny
(v 85 letech) že přesvědčila svého doktora aby jí poslal na operaci bolavého kolene
a její zdůvodnění proč (bolest jí pronásleduje poslední čtvrtstoletí, takže pokud jí to po operaci
bude bolet čtrnáct dní už je šumafuk) . Takže mne dohnala k tomu hodně změnit svůj
názor na sebe. A rozhodně tedy není vůbec pěkný.






Kdepak jsem to asi byla? .....

16. srpna 2016 v 9:18 | VendyW |  NA CESTÁCH


Rozhodla jsem se, že vám trošku zamotám dnešními
fotografiemi hlavu. Kdepak že jsem to byla? Středomoří, Egypt,
Azurové pobřeží ......
Protože jak uvidíte, všude tam to klidně mohlo být.

Dodatek k tématu Macochy ....

14. srpna 2016 v 8:48 | VendyW |  NA CESTÁCH


Jak jsem zmínila v předchozích jeskynních článcích,
jako na potvoru mi došla při plavbě Punkvou a jejími jeskyněmi baterka
ve foťáku. A to ještě byla před námi sice krátká, ale hezká, prohlídka
Masarykova nebo taky Pohádkového dómu. Je to opravdu jen chvilka,
aby se nenarušil jízdní řád lodí. Ale i ta malá odbočka za to stojí.
Takže ke slovu přišel telefon. Nemá úplně špatný foťák, má takovou
zobrazovací schopnost jako leckterý kompakt, jen já se s ním nějak ještě
nespřátelila a zapomínám na jeho různé fotomódy a různá nastavení.
Tudíž fotky nejsou nic moc, ale jelikož ještě doplňují onen výlet,
myslím že by se sem měly ještě dodat .....

Leknínově ....

13. srpna 2016 v 12:04 | VendyW |  NA CESTÁCH


Když jsem vloni natrefila na kytíském rybníčku
na lekníny, zajuchala jsem protože mám tím pádem místo, kam
občas můžu zajít, pokud budu na chatě, tyhle krasavce fotit. Čeho jsem si
minule všimla, bylo to, že se listy leknínů dotýkají břehu a tak jsem si říkal,
že by i příští květy mohly být blíž pro lepší focení. A tak při zpáteční cestě
od Čunčí huby byla další zastávka více než jasná.
A taky že jo, lekníny si nejen krásně kvetly, ale pěkně se jejich květy tulily do
trávu u břehu, takže mi stačilo jen si sednout, pěkně si je přizoomovat a
fotilo se jedna báseň.....

Osmé kolo a sedmé vyhlášení vítěze.....

12. srpna 2016 v 9:57 | VendyW |  SAKRÁLNÍ STAVBY


Tak, a teď jsem tedy totálně zazdila začátek
dalšího kola sakrálek. I když..... nevím jestli ještě vůbec o ně máte zájem.
Ale v tomhle článku nemůžu nevyhlásit vítězku, protože zapomenout na její
nádherný příspěvek prostě nesmím. Takže s ohromným náskokem
vyhrála v tomto sedmém kole

(SignoraA)

Mým dalším příspěvkem je krásný kostelík, který uzavírá zahradu u Faustova domu.
I když působí dosti mohutným dojmem, jedná se o nejmenší barokní stavbu v Praze.
Ostatně pojďme si přečíst co o něm píší na stránkách o Praze.

KOSTEL SV. JANA NA SKALCE


Tento barokní kostelík patří k nejmenším barokním stavbám v Praze. V letech 1730 - 1738 byl postaven dle projektu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Zasvěcen byl jednomu z nejoblíbenějších patronů barokní doby, svatému Janu Nepomuckému. Jeho název také hovoří o skutečnosti, že je postaven na skále.


Kilián Ignác Dientzenhofer tento nelehký skalnatý terénpři své stavbě mistrně zvládnul. Výškový rozdíl mezi ulicí a kostelem spojil nádherným dvojramenným schodištěm a celý pozoruhodný dojem stavby završil dvojicí předsunutých věží, postavených nakoso.

Vnitřní prostor kostela je založen na půdoryse osmiúhelníku a na konkávních stranách. V interiéru na hlavním oltáři pak najdete dřevěnou sochu sv. Jana Nepomuckého, kterou vytvořil Jan Brokoff. Tato socha se záhy stala modelem nejstarší bronzové plastiky Karlova mostu a stala se také jakýmsi vzorem, dle něhož se v následujícím období tvořily další svatojánské sochy a sousoší u nás i v zahraničí. Klenba kostela je vyzdobena freskami od Karla Koláře z roku 1784, na nichž je zobrazeno Oslavení sv. Jana Nepomuckého.

Kostel jsem fotila když jsem byla na oné skalničkové výstavě v této zahradě a všimla si, že jsou
boční dveře otevřené a zevnitř jsou slyšet varhany. Šla jsem se tedy juknou
a ejhle, ona se tam koná mše. jenže jaké bylo moje překvapení, když jsem
neslyšela ani češtinu, ani latinu ale němčinu! Vše vysvětlila tabulka vedle dveří.
Kostel totiž spadá pod německočeskou společnost a chodí sem na mše
německá menšina žijící v Praze. A jako jeden z mála se mi podařil nafotit i zevitř. Počkala jsem až
na konec mše a vloudila se dovnitř.

Vsí i lesem .....

11. srpna 2016 v 16:04 | VendyW |  NA CESTÁCH



Jak se tak dívám postupně na fotky, zjistila jsem,
že se sice pohybuji v časové ose jednoho dne, tedy 16.7. ale trochu jsem
předběhla čas a místa kudy jsem šla. Takže dnes se podíváme na pár
různých obrázků z cesty skrz Stříbrnou Lhotu a les na rozcestí odkud jsem šla
do Čunčí huby.
Zhruba v půlce cesty přes Lhotu mne zaujaly v zahrádce odkvetlé květní stvoly.
Květinu ke které patří znám, ale jen v menších velikostech. Ovšem tady na mne
číhaly zpoza plotu stvoly skoro tři metry vysoké. Škoda že už odkvetlé, protože
v plném květu to musí být velkolepá podívaná. Jedná se o květinu jménem
Eremurus robustus, neboli Kleopatřina jehla. Teď už mi je jasné že mnohé z vás
pokyvují hlavou a říkají si, to znám, to mám na zahrádce.

Další články




CARPE DIEM Úžasný