Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Konečně dorazily .....

Středa v 12:43 | VendyW |  STARÝM SKLEM




...... objednané mezikroužky kvůli heldovi. Jak jsem zjistila, makropředsádky velmi
zhoršují jeho vlastnosti, protože se moc nekamarádí s další optikou, kterou na něj přidám.
Protože mezikroužky žádnou čočku nemají, jako varianta na focení detailů s co největším přiblížením
se mi proto zdály nejlepší variantou. A tak jsem se hned vydala na zkoušení co to umí.
Ale nějak jsem si zrovna nevybrala dobrý čas na focení skoro makra, neb dnes venku dost fučí
a tak nešlo moc dobře focené detaily udržet v hledáčku.

A druhý poznatek, focení s nimi je o trochu jiné než s předsádkou. S tou dokážu
i v ruce něco udržet, ale s mezikroužky je to skoro nemožné. Takže opravdu stativ a ještě
k tomu buď samospoušť nebo dálkovou spoušť. I když ta už je taky někde na cestě ke mně.

 

Dandičí hemžení .....

Úterý v 14:48 | VendyW |  NA CESTÁCH



Konečně nastal den kvůli kterému se tahle moje poslední
cesta do Prahy konala. Již v pořadí III. setkání dandíkářů kteří mají
chuť se sejít i jinde než jako soupeři ve výstavních kruzích. Sluníčko, které
mne ráno vítalo v okamžiku kdy jsem otevřela oči mi udělalo ohromnou radost, protože jsem
nevěřila, že bych měla to štěstí aby mi to vyšlo třikrát za sebou. Asi měl sv. Petr
někdy ve svém životě dandíka, že tak nad námi vždycky drží ochranou ruku a dopřeje
krásné počasí. S mužem jsme se nejdřív ještě zastavili u maminy abych jí mohla
dát kytičku ke Dni matek a pak už jen s lehkým šimráním okolo žaludku
mne vysadil před Strahovským stadionem, kde jsme měli sraz a volné parkoviště.
A tady se ukázal trochu první zádrhel. Někdo zaparkoval mimo, někdo na
domluveném místě a někdo dokonce úplně jinde a čekal na nás v restauraci
kam jsme měli jít až PO procházce. Takže jsem trochu povlávala
před stadionem jak urvanej plakát sem a tam, a sháněla všechny dokupy.

Nakonec jsem musela nechat Bobeše hlídat jednoho z členů setkání
aby se neutahal ještě dřív, než vůbec někam vyrazíme. I já už toho měla pomalu dost
a to jsme se stále ještě scházeli! Jako posledního jsem musela jít vyzvednout
mého kamaráda, který překvapivě dorazil, ale naštěstí stál velmi blízko
místa kudy jsme do petřínských sadů scházeli, takže jsem se nemusela vracet nikam daleko.
To, že jsme budili zaslouženou pozornost asi nemusím nijak zdůrazňovat,
protože třináct stejných psů, tedy vzhledově, ve dvou barevnostech
se přece hned tak nepotká. A to bylo také vlastně účelem, předvést ty okaté
krasavce co nejvíce lidem. A oni jakoby to vycítili, se předváděli skvěle!

Sice jsme neprošli to co jsem měla původně v plánu všem ukázat, protože jak se ukázalo,
krom mne a ještě jedné dandíkářky nikdo z těch kdo byli z Prahy to už na Petříně
vůbec nepoznávalo, a jak z nich vylezlo, nebyli tam třeba třicet i víc let, ale aby
nemuseli na nás dlouho čekat ti, kdo vzali za místo srazu restauraci vyrazili jsme
nejkratší cestou za nimi.....

Byť jsem měla sebou celou fotovýbavu, já sama moc času na focení neměla,
takže až na pár fotek jsem převzala od jiných.




Tulíšek Bobíšek. Se musel i při focení mazlit .....




Tady je z Bobeše jen provaz. Stačil zmizet před objektivem jako vždy


Tři generace dandíkářek, aneb babička, dcera a vnučka se svými miláčky.
Malá upekla pro všechny pejsky psí sušenky. Paní s brýlemi zas měla sebou největší
počet pejsků, tři a tři ještě nechala doma. Následující fotky jsou jediné
které jsem už v klidu nafotila já....


" Takhle málo místa tam bylo ...." k téhle dandíkářce jsem nejdřív jezdila do Prahy s Bobím na úpravu


I u tohoto stolu sedí celá rodina pro kterou se dandík stal tím pravým chlupatým mazlíčkem. Patří už
k těm, s kterými jsem se potkala poprvé. Chybí tam ještě druhý syn. Ten byl někde
něco fotit. A pozorně poslouchající kamarád. Byla jsem moc ráda že mu to taky konečně
vyšlo, byť z docela bolavých důvodů. Jelikož byl po reoperaci ruky, nemohl proto makat
na chatě.


Klasický dandík. Mazlivý, a ke všem lidem se hlásící jako ke své rodině. I k těm,
které vidí poprvé. Tenhle má i krásné literární jméno. Pan Darcy


A tohle už je "náš" fotr lotr. Čili Colorado Cash ze Žihelské zahrady alias Velkej Bobeš Mrkající



A zas, jak při prvním setkání, i teď mne někdo pěkně nachytal nepřipravenou .....


I když ten smích byl asi zasloužený, protože to byl den jak víno, legrace si člověk
užil dost a dost, ale hlavně se zase sešla příjemná společnost lidí, naladěných na jednu strunu.
A ta se jmenuje Dandie Dinmont teriér ....

Pozdravy lesní brdské ......

Pondělí v 10:26 | VendyW |  PŘÍRODA



Po patřičném čtvrtečním zkrášlení a relaxu
jsme v pátek nabrali opět směr Brdy. V neděli jsme totiž měli na
pražském Petříně již třetí setkání majitelů a chovatelů těch našich šedivejch,
hořčičnejch a okatejch obludek. Ve skrytu duše jsem si říkala, že by mohlo být
snad bez deště, ale ani ve snu by mne nenapadlo, že i potřetí za sebou
nám vyjde opravdu krásné a slunečné počasí. Zřejmě měl sv. Petr asi taky
dandíka a drží nad námi vždy ochrannou ruku.

Po příjezdu mi bylo jasné, co mne zase čeká. Sekat, sekat a zase sekat.
A nejen mne, ale i muže, protože tam kde jsem to před měsícem nedosekala už byla
tráva dostvysoká a naše stařičká sekačka by s ní už měla dost práce. A potažmo i já....
Takže já okolo chaty sekačkou, a on dál křoviňákem. Byl to den blbec, protože
jemu stále vypadávala hlava se strunou, ve finále se mu vůbec úplně rozložila
na prvočinitele a tak si musel nasadit trojzubec s kterým to vůbec neumí, tudíž
neustále vztekle nadával. Já dosekala co jsem chtěla, zaparkovala se sekačkou
ale najednou mne upoutalo to, že stojí do pravého úhlu! Koukala jsem na to
a chvíli nechápala jak je to možné, až do okamžiku kdy jsem vzala za rukojeť
a sekačka se rozpadla. Za ta skoro čtvrtstoletí uhnil celý jeden roh na kterém je připevněné
držadlo a kryt koše a tohle všechno prostě opustilo své správné místo a zkrouceně
leželo na zemi.

Došlo mi, že je to parádní průser, protože bez sekačky tam nelze, s křoviňákem neumím
a co teď. Jasně, nabízí se okamžité a nejjednodušší řešení. Sednout do auta a zajet do Chuchle
do Hornbachu nebo do Dobříše do Hechtu a koupit novou, jenže i tohle řešení pro nás prostě nebylo
možné. Takže jsem se umyla, převlíkla, vzala Bobeše a foťák a šla se uklidnit do lesa ...
 


Podzámecké a zámecké pozdravy z Litomyšle ....

Neděle v 15:49 | VendyW |  NA CESTÁCH



Krom Klášterních zahrad, nevynechám když mám čas, ani couračku
okolo zámku. Litomyšlský zámek má sice velmi omezený prostor na zahrady,
ale i tak poskytuje příjemná místa k ochlazení v parném létu či k takovému
tomu "jen tak" lenošení. S výhodou toho, že si můžete courat po trávníku jak chcete
a kde chcete, nebo se na něm přímo usalašit. Pod vzrostlými stromy je příjemně a navíc
doplňují velmi vhodně zámek a dodávají mu zas trochu jinou dimenzi.

Já jsem okolo zámku fotila při zpáteční cestě na autobusovou zastávku a pěkně jsem si tak
ukrátila čas ... a poslechla si klavírní produkci jednoho mladíka. I tady stojí jedno
z venkovních pián pro každého, a kdo umí neodolá. Navíc v průjezdu je moc pěkná
akustika.....

Květinové pozdravy z Litomyšle II .....

Sobota v 14:44 | VendyW |  KVĚTY



...... pozdrav druhý JABLOŇOVO - KVĚTINOVÝ.
Moje cesta k dámám u kterých se nechávám občas zkrášlovat, vždy
vede přes Klášterní zahrady. To se prostě nedá vynechat. Osázení květinové
části by se mělo začít revitalizovat, protože od jejich otevření už uběhlo skoro
patnáct let, a složení výsadby zajišťovalo opravdu krásný zážitek z květů zhruba
šest let. Mezitím některé druhy zcela vymizely, jiné se zas rozrostli tak, že utlačují
zbylé. A tak se musí provést obnova. Už se na ní těším, i když i teď je stále se na co dívat.

Než se ale vstoupí do tohoto květinového království, pozdraví vás krásně rozkvetlá
okrasná jablůňka. Čekala jsem, že ta, kterou jsem fotila v oněch patnáctistupňových
mrazech, ještě obalenou mumifikovanými plody bude mít stejně krásné květy. Neměla.
Kvetla docela "obyčejnými" bílými.

A zase jsem se napálila ....

18. května 2017 v 8:47 | VendyW |  INSPIRACE POVŠECHNÉ




...... tentokrát ne nějakou zpovykanou nevěstou,
ale (ne)solidní budoucí babičkou. Už jste tu viděli conversky
který jsem zkoušela dělat pro mimča, jedna z vás si je dokonce objednala
a tak jsem na fb v tvořivé skupině odpověděla jedné paní, která něco podobného
chtěla. Líbilo se jí to, objednala si a ještě že prý by chtěla čepičku, jestli je dělám.
Sehnala jsem si inspirace, poslala jí obrázky a ona si vybrala.
Já, jelikož jsem ještě čepičky nedělala, nejdřív tak nějak sháněla jak
asi velkou pro mimčo které se teprve narodí. Jakž takž jsem si to odvodila, na
zkoušení použila i dcery miminko z dětství v reálné velikosti a
po dohotovení poslala paní fotky. Nadšení nebralo konce, a že tedy ať jí pošlu číslo účtu, že hned
posílá peníze. A to bylo taky poslední konverzace která mezi námi proběhla.
Peníze samozřejmě nepřišly a paní dělá mrtvého brouka. Neodpovídá
na dotazy, žádné vysvětlení prostě ticho po pěšině.
Přitom mi přišla jako opravdu fajn ženská, natěšená na první mimčo jenže jak je vidět
nejen nevěsty, ale i už babičky začínají být velmi nespolehlivý sortiment .....

Květinové pozdravy z Litomyšle .....

17. května 2017 v 8:52 | VendyW |  KVĚTY



Pozdrav první SAKUROVÝ .....

Při poslední návštěvě v Litomyšli, kdy jsem fotila, ještě zdaleka nic
moc nekvetlo. Jen zlatice, narcisky a to bylo zhruba asi tak všechno. Pak se ochladilo,
všechno se zpomalilo, já už neměla možnost nové návštěvy protože jsem měla jiné povinnosti,
zimu vystřídal déšť, a až teprve minulý čtvrtek za sluníčka a tepla, jsem se při mém Beautiful Day
do Litomky dostala. Samozřejmě s foťákem. Narozdíl od Třebové a blízkého okolí, kde všechny peckoviny
kvetly letos opravdu poskrovnu, a to včetně sakur, tady stále byly v plném květu.
Ono vůbec letos je hodně viditelný rozdíl mezi Rybníkem a Prahou, ale i Rybníkem a Litomyšlí v tom
jak jaro postupuje. Zatímco tady jsou jabloně ještě v plném květu, v Praze a okolí kvetoucí
ovocné stromy nevidět, jak jsem měla možnost se teď o víkendu přesvědčit, plně
rozkvetlé pražské šeříky nahrazují zde jen lehce otevřených pár poupat.

O to víc jsem si tedy užívala momentálního stavu který se mi ve čtvrtek nabízel.

Jak jsem si všimla už vloni, jsou v Litomce tři druhy sakur. První je opravdu velmi ranný
a drobnokvětý, ale další dva jsou ty krásné, připomínající našlehanou růžovou pěnu.
Jako malá jsem jim říkala růžový sníh, protože když opadávaly, bylo to opravdu
jak závěje růžového sněhu.


Do nitra .....

6. května 2017 v 9:03 | VendyW |  DETAIL A MAKRO



...... květů se podíváme dnes. Už se těším na ty mezikroužky, které
mám objednané, ty jsou dalším udělátkem k focení detailů i nějakých maker.
Navíc nehrozí že by další a další čočky zhoršovaly kvalitu fotografie. A jsou kompatibilní
i s heldou u něhož každá čočka navíc dělá docela neplechu. Další pomůckou je dálková
spoušť, konečně snad se tím pádem naučím používat i stativ .....
Shrnu to tak, že pro tvoření a inspirace mi byl čert dlužen Pinterest a pro fotografování
a různá udělátka k němu to je Ebay.

Dnešní obrázky můžeme pojmut tak trochu jako hádánku.
Poznáte které květiny jsou na detailech? je to hodně lehké, myslím že až urážlivě Mrkající

Zdálky i zblízka .....

5. května 2017 v 12:33 | VendyW |  DETAIL A MAKRO



K dnešnímu focení mě inspirovala jedna kapka na listu zelence
za oknem. Původně jsem šla fotit ty kapky, jenže bez sluníčka to nebylo ono.
Ale jak jsem se tak rozhlížela po tom co mi kde kvete, napadlo mne vzít si
makropředsádku a jít si některé květy vyfotit hodně zblízka.

Některé nejdřív zdálky, a pak zblízka, jiným jsem se podívala tedy pěkně do hloubky
a některé vypadaly při detailním záběru věru velmi lascivně.....
Některým mi do focení řece jen sluníčko zasvítilo, ale teď už dobrou čtvrthodinu pěkně prší.
Výjímečně mi to nevadí, protože jsem včera vynesla už všechny kytky, které jsem
měla přezimovat doma. Tedy až na orchideje. Ty jsou sice všechny chladnomilné,
nicméně vloni mi trochu dost namrzly. Tak jen čekám jaká bude předpověď
a pak je zas pověsím do jabloně. No a jelikož mají všechny přezimovavší kytky
ještě jemné listy, aspoň je nespálí sluníčko a vítr mi z nich neudělá špenát.
A pořádně se zalijou, před vynášením to nedělám, protože by byly těžké.


Další články




CARPE DIEM Úžasný