Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK









Starosklení červnové černobílé ....

Dnes v 9:29 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM



Zhruba tak před třemi nedělemi jsme tu měli období kdy pršelo každý den, víc nebo míň,
občas celý den, jindy s přestávkami anebo jen v noci. Bylo hnusně šedo, zima a nevlídno.
Jediné plus bylo, že se daly mezi jednotlivými dešti nafotit nějaké fotečky vodní.
Repektive spíš kapkové. To jsem vždycky fofrem vyběhla, oběhla co bykde bylo
zajímavé vyfotit a než se zas rozpršelo měla jsem pár snímků. A tak to šlo
dokola. Ustal déšť, já vystartovala, něco nacvakala a zas
v dešti zaběhla domů. A jelikož to nejsou snímky
převedla jsem některé do čb. Ale uvidíte
i v barvě a budete moci porovnat....

 

Starosklení v červnu ....

Včera v 10:23 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


A jsme v zahradě začátkem června, kdy mi pivoně kvetly přímo ukázkově. Zjistila jsem, že
krom nich a plevelu se v této části záhonu nedaří skoro žádným květinám. A tak jsem došla k poznání
že ke stávajícím pivoním dokoupím ještě další, a bude tu jen čistě pivoňkoviště. Jen to bude trošku
těžší vybrat odrůdy. Hlavně tedy barevně, protože mám spoustu růžových a tak nějak budu muset
dát důraz spíš na květy než na barvy. Pivoňky těch barevných variací zas tolik nenabízejí, i když já
si kdysi koupila prý! oranžovou, nevím, zatím mi ještě nekvetla, dlouho mi jí likvidovali slimejši
a tak chudák rok co rok musela rozdejchávat jejich vražedné útoky a na kvetení už neměla sílu.
A viděla jsem v Rakousích i krásnou pastelově žlutou, takže budu pátrat po tom, co se nabízí
a vybrat něco z toho. Ty moje jsou buď od sousedek anebo u Litomky ze školek.
Ale spíš to vidím na výběr z netu a osvědčeného zahradnictví Krulichovi ...


Mělo být, ale nebylo ....

Neděle v 12:11 | VendyW |  TÉMA TÝDNE



A klidně můžu pokračovat v tom, co se (mě) poslední dobou nedaří. Každý rok v květnu
se najde víkend kdy není žádná důležitá psí výstava, nebo alespoň jich není tolik a tak
se snažím vždy dát pár dandíkářů dohromady a uděláme si takový malý dandičí slet. Buď
v Praze nebo někde kolem Dobříše. (To z čistě důvodů mé pohodlnosti, neb tam i onam to
mám blízko) a vždy se tam dostanu prostředky veřejné dopravy, případně mne nabere někdo
ze zúčastněných. Jenže letos nastal už v květnu zádrhel. Já měla dva víkendové zájezdy
a ve zbylých dvou byly ty výstavy. Nezbylo než přesunout tedy setkání na červen.
Domluvil se termín všem vyhovující, já objednala ve Skotsku stuhy na výrobu kokard a
těšila se na setkání. Jenže co čert nechtěl, tedy spíš chtěl, najednou mi přistála od dcery
smska, že se zrovna na ten termín konání bude oslava prvních narozenin Bobule. Což se
z pochopitelných důvodů nedá odmítnout.( Ostatně dcera je přímo mistr v tom, mi zasahovat
svými požadavky na hlídání do mnoha mých plánů, začátkem června mi takhle ze dne na den
zrušila jiné setkání, protože mi opomenula říci, že budu muset hlídat kvůli svatbě partnerovi
sestry). Takže co s těmi dandíkáři.... jedině rozeslat upozornění že se setkání koná o týden
dřív a čekat co bude. Námitky nebyly a tak jsem to brala jako hotovou věc.

Někde jsem četla, že vždycky když si něco plánujeme, bůh se smíchy drží za břicho.
V mém případě tak činí velmi často a zřejmě také velmi rád, protože tři dny před
odjezdem mi odřekli z různých důvodů tři lidé, a během dalšího dne další.
Nakonec z původních dvanácti přihlášených jsem zustala já a dvě další chovatelky. Jenže
to už vlastně ztratilo setkání smysl a tak jsem ho nakonec odpískala a zkusím najít na
podzim nějaký termín, kdy zas nebudou výstavy. Ostatně on ten park je krásný hlavně
na podzim, a tak snad zas jednou bude něco zlého pro něco dobrého.
Otevřená ale zůstala otázka jestli jet nebo ne ten víkend na chatu. Manžela jsem už
zpracovala, byť se mu moc nechtělo, ale nebylo zbytí, muselo se udělat spousta práce
kterou já prostě nezvládnu a tak jsme naložili oba psy a vyrazili. O tom co nás ovšem
o víkendu čekalo, jsem shrnula v tomto komentu:
[11]: Já se těšila jak si o víkendu budu užívat procházeního až do aleluja. A pravda? Dandičí slet jsem musela odpískat protože mi z deseti lidí odřeklo osm, a celou neděli jsem ztrávila pojížděním po Praze a návratem na chatu a ještě navrch sekáním trávy. Akce návštěvy u maminy v LDNce, která mi normálně trvá cca 2,5 hodiny mi zabrala šest hodin. Takže v lese jsem byla s Bobím jen v sobotu asi půl hodiny...

Nebyl vůbec odpočinkový a klidný, dalo by se říct že vlastně celý stál
za prd. K tomu ještě nutno dodat že manžel celou tu dobu opravoval elektriku, čistil komín
a stejně to není opravené úplně a výsledkem jeho snažení je, že musím doplatit ČEZu
2000 Kč za to, že jsme tam oproti smlouvě namontovali silnější jistič a tak mám buď dvě možnosti.
Jistič opět odmontovat a namontovat původní podle smlouvy, nebo doplatit za každý ampér navíc
500 Kč. Představa, že se znovu bude kupovat další jistič, znova se kvuli tomu pojede na chatu,
tam se to zas bude celé předělávat mne jen utvrzuje v tom, že podstatně levněji nás to vyjde
prostě to tady na kontaktním místě zaplatit....
A tak po všech víkendových peripetiích jsem byla ráda za krátkou procházku na které jsem
cvakla jen pár obrázků.
 


Litomyšlské západy ....

Sobota v 9:51 | VendyW |  TÉMA TÝDNE



Trochu jsem se teď odmlčela, za prvé mne skolil moribundus a nemám tak nějak chuť myslet,
za druhé s tím souvisí to, že když se mi nechce myslet, nechce se mi moc seznamovat s novou
klávesnicí u jiného noťasu, který jsem si koupila (není nový, ale zas není úplně starý) ale prostě
klávesnice má jiné uspořádání než jsem byla zvyklá doteď. A za třetí, manžel znovu skončil ve
špitále a tentokrát ne jen na pár dní, ale uz je tam 12 dní a ještě týden si tam pobude.
Dohnala ho konečně jeho nechuť změnit své návyky, odbourat svůj nadměrně kladný vztah k
alkoholu a práškům na spaní. Takže se totálně složil a já nevěděla jestli to je mrtvice či co.
Už potřetí ho vezla rychlá a tentokrát na psychiatrii. Z té ho ovšem znova rychlou museli převézt
na neurologii, a tam ho od 4.7. dávali do pořádku, dělali různá vyšetření mozku a ve čtvrtek 12.7.
ho zas přeložili zpět na psychiatrii a teď se bude řešit psychika.
A tak díky tomu jsem ani nemohla odjet do Prahy stěhovat maminčin byt, což jsem sice očekávala
že přijde, jen ne tak brzy. Všechno už bylo domluvené, syna jsem taky přemluvila aby se mnou
jeden víkend počítal a nakonec nic. Nejvíc mne štve, že teď jsem nemusela do práce a tím pádem
si říkat o volno. No jsem zvědavá jak se na to bude tvářit šéf až mu to řeknu. A aby toho nebylo
málo, sice se mi ozval ten mě milý človíček, který mi do života vpadl aby z něj stejně rychle zmizel,
znovu se objevil, ale jen proto abych se dozvěděla, že z něj už mizí napořád....
Život nám postě to hezké dávkuje jen pomálu, za to toho zlého nám nakládá.
A jak s tím souvisí ty západy? Jednoduše, totiž ani ty se mi nepodařilo
nafotit tak jak jsem si myslela. Od dcery z okna se sice fotí
dobře, nicméně mají v oknech sítě proti hmyzu a
ty se prostě vždycky na snímku prosadí ....

Litomyšlské létání ....

Čtvrtek v 9:40 | VendyW |  PELMEL



Když jsem v květnu hlídala malou Bobuli, šli jsme na naší oblíbenou procházkovou
trasu. Celá končí až u jízdárny a výběhů s koníky, ale já to vzala jen do půlky, na
úroveň RC letiště. A protože se tu zrovna prohánělo vzduchem několik modelů, chvíli
jsme jse s Bobulí pozorovaly z lavičky. Hlavně model letadla, který nahoru vytahoval
další modely, tentokrát větroňů. Vždycky vastartovals větroněm za zády,
vytáhl ho do dané výšky, odpojil a zase se vracel zpět na letištní
plochu. Všechno naprosto stejně jako ve skutečnosti ....

Z cest opět na zahradu ....

Středa v 10:30 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM



Výlety jsou na nějaký čas za námi, další mne čeká, pokud bude doma všechno
O.K. až koncem srpna, jestli se mi zadaří mezi tím něco tady, nebo Praha, to
je ve hvězdách. Takže zatím zas chodím a fotím na zahradě, nebo se vydávám
na procházky s Bobešem. V květnu jsem starosklíčkem nafotila jak dominantu
dvou koutů zahrady, tak různé květinky které zrovna kvetly a které
se mi zdály být hodny toho je zvěčnit buď pro jejich
letošní výjímečnost, nebo proto, že sem ještě
nezaznamenala jejich jinou podobu ...

Západ nad Středo(zemí)hořím ...

10. července 2018 v 12:49 | VendyW |  NA CESTÁCH


Tenhle druhý květnový výlet se začal východem slunce nad Troskami a Ještědem, a
skončil západem nad Českým středohořím. Obojí bylo krásné a obojí jsem si užila.
Vzhledem k tomu, že nejsem ranní ptáče, východy se mne moc netýkají, to vážně
raději spím a proto nebudu nikdy dobrý fotograf. Neumím vstát a někam jít, a tam
čekat dvě hodiny až začne vylejzat slunko. Stejně tak neumím jít si někam sednout
a čekat tam na ptactvo nebeské, hmyzáky či lesní zvířectvo. Na to nemám trpělivost
a jsem na to děsně líná. A tak si ten východ užívám jen na těhle zájezdech, kdy se
musím přemoci, vzbudit se o půl třetí nebo čtvrté, dostat tělo do jakéhos takéhos
stavu kdy je schopné se hýbat, mozek donutit pracovat alespoň natolik abych našla
místo odjezdu (a to bez ranní kávy) a pak si užít okamžiky východu v autobuse kdy
se navíc moc fotit nedá. Ale užívám si to. Západy je jiná. Ty vídám a občas
se i na nějaký vypravím buď do lesa(v případě že jsem na chatě) nebo na kopec (to
tady u nás) a kochám se a fotím. A jelikož jsme se při návratu zastavili
na jedné benzínce pod Lovošem, a právě to vyšlo na západ, tak
v místo kávy a jídla jsem hledala ty nejhezčí záběry ....

Konečná stanice Lehde ....

9. července 2018 v 12:36 | VendyW |  NA CESTÁCH




Dostali jsme se k cíli poslední zastávky mého druhého květnového výletu. A to
do vesničky Lehde. Sem míří většina výletníků do zdejšího malého skanzenu
či prostě posedět jen tak v některé z mnoha zdejších restaurací. Ty jsou skoro
jedna vedle druhé, a vybírat je tak z čeho. V nabídce jsou jak čerstvé ryby, tak
právě momentálně byl i chřestový svátek, takže chřest na mnoho způsobů.
Část osazenstva autobusu vběhla do skanzenu, ale měli to tip ťop.
My s parťákem volili procházku mezi kouzelnými domky a následné posezení u zatím
nejlepšího černého pivakteré jsem měla možnost kdy ochutnat.
Časově to vyšlo tak akorát ho vypít a zas hupnout
zpátky do lodi a vydat se na zpáteční plavbu ...

My pluli dál ....

8. července 2018 v 11:00 | VendyW |  NA CESTÁCH


Zvu vás na druhý úsek plavby do vesničky Lehde, kde je muzeum Spreewaldu,
je to podobný skanzen jako je u nás třeba Veselý Kopec, nebo Kouřim. Schválně
neříkám Rožnov, protože jeho rozlohu má tak z třetiny. Možná. No a pak ono
slavné okurkové muzeum. Za to mnoho penzionů a restaurací....
Takže vzhůru na další plavbu!


Zelené ticho ....

7. července 2018 v 8:35 | VendyW



Nějakým záhadným způsobem se mi nepublikoval článek o sochách, a když jsem ho
tedy v administraci dala publikovat, namísto článku o kostelu sv. Nikolase, který jsem už
měla napsaný, kostel se dostal až za něj. Takže kdo se nevracíte a čtete jen nově vydané
články, tady je na něj odkaz, ať nemusíte hledat v archívu.

A teď přijměte moje pozvání na plavbu pod korunami stromů, v měkkém zeleném
přítmí, kde v majestátním tichu slyšíte bzukot včel, jemně šplouchající vodu
kterou čeří pomalu plynoucí lodě....

Lübbenau a jeho sochy .....

6. července 2018 v 8:23 | VendyW |  NA CESTÁCH


O městečku Lübbenau jsme si řekli většinu ve včerejším článku a dnes se podíváme
na nějaké obrázky. Ti kdo nechtěli na kahny, měli na město zhruba tři hodiny, já
samozřejmě cítíc vodu jsem na něj měla asi třičtvrtě hodiny které scházeli do odjezdu
kahnů. S parťákem jsme se tedy jen tak zběžně městečkem prošli jen po kousku pěší
zóny. Zašli do kostela sv. Nikolase a právě před ním nás zaujaly zajímavé sochy.
Netradičně z nerezového plechu a tvořily dohromady zákoutí s fontánou kde se ráchaly
malé děti nebo jste si jen tak mohli sednout na lavičku (v loubí a s free wifi) a pozorovat
cvrkot okolo. Postavy patří do bájí a mythologie Spreewaldu a některé jsou roztomilé,
jiné zas vypadají hrozivě. Ale naknec jsme našli ještě dvě postavičky které byli
opravdu veselé. Jedna upozorňovala na městské muzeum
a druhá seděla přímo před ním ....

Lübbenau - kostel sv. Nikolase

6. července 2018 v 8:20 | VendyW |  NA CESTÁCH



O evangelickém kostele sv. Nikolase (Mikuláše) na Starém náměstí v Lübbenau
jsem nenašla v českých pramenech na netu nic krom data vzniku 1741.
A že je s výškou věže 40 m nejvyšším městským kostelem v regionu. Více
vám o něm nemohu vlastně podat žádné jiné zajímavé informace. Jako každý protestantský
kostel je ve svém interiéru velmi jednoduchý, minimálně zdobný, až strohý. Jen při
naší návštěvě se trochu vyzdoboval, protože se chystala svatba. Nechtěli
jsme nějak dlouho překážet a tak není ani moc obrázků.
Takže vás teď zvu na jeho návštěvu ...

Lübbenau - okurkový ráj a vstupní brána do Spreewaldu ....

4. července 2018 v 10:07 | VendyW |  NA CESTÁCH



Z úhoru Nochten a ne zrovna zajímavé krajiny jsme se přesunuli do Lübbenau, malého
a příjemného městečka se zhruba 16000 obyvateli. Lübbenau / Spreewald nebo hornolužicky
Lubnjov leží v Horní Lužici cca 80 km od Berlína. První osídlení zde bylu již v neolitu, první
písemná zmínka je o hradu Lubenowe z roku 1301, a od roku 1496 má původní obec městská
práva. Čistě zemědělské městečko se změnilo v roce 1959 na město hornické kdy zde
byl otevřen hnědouhelný důl Seese a spuštěna hnědouhelná elektrárna Lübbenau. Obojí bylo v roce
1996 uzavřeno a v roce 2010 byly budovy elektrárny strženy. Co se týče původních obyvatel, tedy
Lužických Srbů, ti zde zde žili až do roku 1880.
Z památek zde najdete krásný zámek (na ten jsem ani nepohlédla, neb jsem měla zaplacenou
vyjížďku na kahnech) protestantský evangelistický kostel sv. Nikolase (Mikuláše, o tom bude samostatný
článek) muzeum v městské bráně (uvidíte ve fotkách) a velký přístav výletních lodí (Grossehafen).

A ty okurky? Tak to je něco, co tenhle region proslavilo nejvíc. Okurky se sem dostaly s belgickými
soukeníky v 16. století. Soukenictví jim moc nevynášelo, ale zato se jim zde velmi hojně dařilo
pěstovat okurky, jejichž semena si přivezli z Belgie. A tak vznikla tradice "Spreewaldgurke" čili
sprévaldských okurek. Nakládané sprévaldské okurky byly v dobách NDR vyhledávanou, leč velmi
nedostatkovou pochoutkou a jako jedné z mála bývalých východoněmeckých značek se jí i po sjednocení
podařilo zabodovat i na západě a dnes jsou symbolem nejvyšší kvality. Lübbenau je centrem této
okurkománie, vede zde Okurková cyklostezka (Gurkenradweg), okurkováGurkendrive,
krom nakládaných okurek zdeochutnáte na každém rohu okurkovou limonádu,
okurkové pivo, okurkový likér, všude na vásvykukují roztomilé plyšové nebo keramickéokurky Selma
a Willy a vzduchem se nese nezaměnitelnávůně okurek v láku různých chutí....
já přiznávám žen narozdíl od jiných, jsem okurkovému šílenství
nepropadla a netáhla si domů ani jediný kbelíček, neochutnala ani jedinou z okurkových specialit.
Prostě se mi to zhnusilo hned u druhého stánku z mnoha desítek zde stojících. Na cestě kanály si můžete
u mnoha domů zde stojících dát klasickou svačinu. Chleba se sádlem a k němu? Jak jinak, nakládané
okurky. Ale nejsou to jen okurky které jsou zdejší specialitou. Protože skoro po celé Lužici je
písčitá půda, daří se tu i chřestu a jahodám, a v době kdy jsem se tu nacházela, byla vrcholná
chřestová a jahodová sezóna a tak se všude v restauracích nabízel chřest v mnoha podobách
a voněly tu jahody se šlehačkou. Ve vesnici Lehde najdete nejen muzeum Spreewaldu a
Lužických Srbů ale i jediné muzeum okurek v Evropě. A mimochodem tady v Lehde jsem pila zatím
jednoznačně nejlepší černé pivo jak z mých zahraničkých tak i domácích toulek. Naštěsí nebylo z okurek...

Další z věcí, na kterou tento region láká turisty, krom okurek a cyklostezek
je plavba po kanálech řeky Sprévy kterých je něco kolem tisíce kilometrů a dostanete se po nich
až do 80 km vzdáleného Berlína. Síť kanálů je tak hustá, že do mnoha míst se dostanete jen lodí.
Takže tu jsou říční hasiči, říční sanitky, říční pošta celkově prostě ráj pro milovníky plavby po řece.
A že jich bylo požehnaně. Ovšem jak jsme několikrát zjistili, zdejší velmi hustý provoz
moc nezvládají a neustále někdo z nich narážel na kahny na kterých jsme se plavili. Nebo že by to bylo
následkem nezřízené konzumace ourkového piva a likéru?
A propó kahny. Der Kahn čili člun. Velká atrakce. Jedná se o dříve celodřevěné, dnes již
hliníkové dlouhé čluny s plochým dnem na jejichž zádi stojí člobrda (a nezřídka i člobrdka)
který kahn odpichuje po kanálech až pětimetrovým bidlem obdobně jako gondoliéři v Benátkách.
Ostatně zdejší krajině se přezdívá Zelené Benátky. Kahny jsou pro zhruba 20 lidí, jsou zde lavičky
a stolky s vázičkami a klasické občerstvení. Vše z okurek. Kanály mají své křižovatky, rozcestníky
a jména stejně jak ulice. Do některých vesnic vedou i silnice, ale někde jste odkázaní
opravdu jen na člun kterým se dostanete z méně civilizovaných částí do těch více.
V kanálech je velké množstí velmi drzých a nebojácných kachen, stejně nebojácných
a drzých vážek a po mnoha desetiletích se sem vrátili, ovšem k velké nelibosti zdejších
vodohospodářů, i bobři. Byť se to nezdá, kanály mají hloubku ke dvěma metrům a díky
podloží vypadají že jsou velmi špinavé, ale zdání klame, pokud do nich ponoříte ruku nebo nohu
(to nemají lodivodi vůbec rádi, a nevadí že se chcete jen osvěžit v horkém dni) zjistíte
že voda je krásně křišťálově čistá. Celkově to je oáza na nervy. Ticho, klid, šplouchání vody
prostě ideální místo na dovolenou. Tři hodiny cesty z Prahy. Všude krásné penziony, restaurace,
příjemná obsluha. Ryby, chřest, okurky a jahody. Co víc si přát?


Rozloučení s Findlingspark Nochten ...

3. července 2018 v 12:35 | VendyW |  NA CESTÁCH



Poslední fotky z Nochten na které se dnes podíváme jsem nafotila v části parku
která simuluje horská štěrková úbočí a je osázená sukulentními rostlinami.
Je fakt, že ty se fotily vůbec nejhůř, protože na svazích se v kamenech docela
ztrácely a pustit se za nimi rozhodně nešlo. Ale nakonec se i nějaké fotky
podařilo udělat. Mnohé rostliny byly krásné svým způsobem růstu
jiné zas květy. A některé se držely hesla Čím víc, tím líp ....


Lekníny v Nochten ....

2. července 2018 v 8:23 | VendyW |  NA CESTÁCH


Pro lekníny mám odjakživa slabost a jakmile někde objevím jezírko či rybníček
s touhle nádherou, dokážu u něj prosedět dlouhý čas a samozřejmě si je fotit
z různých úhlů. Jedno takové, které ráda navštěvuju je kousek od chaty v Kytíně,
další které jsem objevila při svých výletech je v Černolicích. Ale dnes se podíváme
na lekníny " zahraniční ". V Nochten jsou na dvou místech. V tůni, v sekci která
simuluje blata a pak ve velkém jezírku. Jestli bílé, žluté nebo tmavě
růžové, to je jedno, ale hlavně že to jsou lekníny ....

Květy z Nochten ....

1. července 2018 v 11:00 | VendyW |  KVĚTY



Přišel čas si ukázat z toho množství i pár květů tak trochu zblízka. Pokud budu vědět
tak i s názvy. Najdete je hned u vchodu a doprovázejí vás po celém parku. Jedná se
vzhledem k celkovému vyznění parku většinou o květy suchomilné, vřesovištní
či rostoucí na horských úbočí.

Políbit nebo nepolíbit? ....

30. června 2018 v 8:34 | VendyW |  NA CESTÁCH


V parku Nochten jsou celkem tři vodní plochy. První je malé jezírko, spíš taková větší
tůň v sekci, která představuje původní podobu zdejší krajiny, tedy blata. Okolo ní lze
najít rostliny a traviny které se vyskytují v takové krajině. Suchopýr anebo rojovník
jsou těmi nejznámějšími. Pak je zde o něco větší jezírko kde si můžete dojít až k vodě
a pozorovat tu mnoho poletujících vážek (tedy když říkám mnoho, tak to ještě není
úplně přesně) ale i krásné zelené skokany. Na návštěvníky jsou zřejmě velmi zvyklí
ba dokonce si velmi hlasitě říkají o pozornost. A tak jsem je přece nemohla
neposlechnout a pár jsem jich nafotila. Ovšem políbit některou
jsem si nedovolila, ono mě už život naučil na zakleté
prince nevěřit ...

Bližší i vzdálenější okolí parku ....

29. června 2018 v 9:19 | VendyW |  NA CESTÁCH

Dnes zvedneme své pohledy z vyhlídky v parku k obzoru. To už je trochu jiný
pohled než ten dolů, na krásné a pestré osázení. Jakmile tak totiž učiníme, objeví
se před námi svět povrchových dolů a další elektrárna. Že se rekultivace dá dělat
i jinak, tak toho je příkladem právě park Nochten který vznikl na místě starého
vytěženého dolu, a jeho znovuzalesněné okolí. Na místech jiných dolů
vznikají krásná jezera. I takových jsme pár míjeli. Ale než se
tak stane, tvoří otevřené rány na tváři krajiny ....

Nochten z nadhledu ale i podhledu ...

28. června 2018 v 10:09 | VendyW |  NA CESTÁCH



Včera jsme skončili s prohlídkou parku Nochten z přízemí. Dnes a zítra se podíváme
na park a okolí z nadhledu. A to z vyhlídky, kterou jste viděli jako poslední fotku v minulém
článku. Sice měla evokovat to co tento park pomohlo vytvořit, tedy ledovec a sníh, atributy
Skandinávie, ale mě spíš připomínala tak trochu malé Stonehenge. Ale výhledy z ní byly
parádní. Vlastně jste se mohli rozhlédnout po této rovné krajině kolem dokola.
I když výhled do dálky byly hodně industriální, pohledy na park zas
trochu té industriálnosti ubraly ...


Pokračujeme ...

27. června 2018 v 9:47 | VendyW |  NA CESTÁCH


.... v "přízemních" toulkách po parku Nochten ....

Těsné sousedství vojenského prostoru. Vlastně hned za plotem parku
už by jste mohli vidět cvičící vojáky Bundeswehru. Ty cedule nás provázely
skoro celou cestu po Horní Lužici. Tyhle a pak velmi hustá síť cyklostezek.
Na cykloturistiku sází bývalé východní země nejvíc. Čtyřicet let nadvlády komunistů
tady moc pro lidi neudělaly, jak dobře víme, jen totálně zdeformovaly
charaktery mnoha generací a zbavit se tohoto dědictví bude trvat asi mnohem
delší dobu než zrekultivovat krajinu a vytvořit zde turistické ráje. A tak
tato krajina svou plochostí se přímo nabízí k tomu jí projet a poznat i na kole
nebo na kolečkových bruslích. Myslím že v tomhle bychom se zas od místních
mohli učit my.


Další články




CARPE DIEM Úžasný