Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK






Nemám slov .....

Dnes v 9:51 | VendyW |  VELEBNOSTI, JDU BLEJT !


Pokud má člověk za sousedy idioty a kreatury, je jasné
že o "zábavu" v sousedských vztazích má postaráno. Bohužel, mě se
"poštěstilo" takovýhle lidi vyfasovat. Nevraživost z naší strany začala
v okamžiku, kdy si na tehdy ještě zanedbaný pozemek a z velké části skladiště
který vyzískali v restituci zpět šoupli na hlídání fenečku, která tam zůstávala sama
a tak nebylo nic divného, když měla najednou štěňata, ale samozřejmě s nějakým
vetajem. Tudíž byla zprzněna její čistá krev a všechna štěňata až na jedno zmizela neznámo
kam. Dino, jak se pejsek jmenoval, ale neměl vůbec lehký život. Drobek přivázaný
na tak těžkém řetězu že sotva mohl chodit,místo boudičky kus staré karoserie,
žádná možnost proběhnutí, ale hlavně neustálý hlad a žízeň. A tím pádem neustávající
nářek. Takže jsme každý večer s dcerou přelejzaly plot, hafíka odeply aby se mohl proběhout
a v klidu vyprázdnit a hlavně jsme mu nosily jídlo a pití. Vše vyvrcholilo na jednoho Silvestra,
když ta kreatura ho začala mlátit železno tyčí za to, že štěkal! A štěkal proto, že už byl tak
zamotaný v řetězu, že se nemohl ani hnout..... to už vystartoval i muž a seřval ho.
Pejska si nakonec odvezl otec majitele, jenže nevím jestli to pro něj byla nějaká výhra
protože jak jsem stačila toho pána poznat, moc v hlavě to v pořádku neměl.

Dalším hřebíčkem bylo, když tady zanechali březí fenku, opět bez
jídla a pití(jezdili jí krmit jednou nebo dvakrát do týdne) a pak i se štěňaty. Chudák
byla vždycky tak hladová, že tu pobíhala po chodníku a napadala lidi. Ti vždycky skončili
u nás v předsíni, fenečka, která byla na nás zvyklá a poslouchala nás, skončila tak na
hodinu za plotem, odkud opět za další hodinu zase zdrhla a napadala další lidi. Nejhorší
ale byl přístup městské i státní policie, kteří absolutně neměli zájem situaci řešit.
Štěňata když povyrostla neustále utíkala a lehala si tady na silnici a blokovala auta.
Vždycky to dopadlo tak,že jsem měla celou tu partičku na zahradě. A co mne nejvíc dožralo bylo
že když majitelé přijeli, vůbec je nazajímalo, že nemají šest štěňat doma. Spíš mi přišlo,
že byli rádi že jsou pryč. Když jsem jim řekla že jsou u nás, tak ani nepoděkovali, spíš
byli naštvaní, že se asi neztratila.

A teď se konečně dostávám k tomu, proč tohle všechno píšu. Protože mne dneska
naštvali takovým způsobem, že to budu rozdejchávat ještě hodně dlouho.
Vzbudila jsem se do zasněženého rána, samozřejmě žádná radost, ale řekla jsem si,
že alespoň udělám nějaké fotky do článku. Nejdřív jsem si obešla zahradu, a pak, protože
vím, že naproti kvete moje oblíbená okrasná hrušeň, která tedy boužel leze přes plot
těhle dvou kreatur na veřejný! pozemek, vydala jsem se nafotit ještě pár obrázků k ní.
Za chvíli se na mne ale snesla sprška nejen sněhu, jak po mě začala ta jedna kreatura
házet sněhové koule, ale i takových vulgarit a nadávek že by se styděl i dlaždič.
Nejsem ani kliďas, ani Ježíš abych se zachovala tak, že nastavím druhou tvář, a tak jsem se
začala bránit stejným kalibrem. Kdyby mne to v tu chvíli tak nenaštvalo, asi bych se jim do očí
vysmála. Ale když se k vám začne někdo chovat takhle kvůli absurditě, prostě
to nedokážu hodit za hlavu.....







 

Muziko hraj! .......

Úterý v 14:29 | VendyW |  PELMEL



Při brouzdání zámeckým parkem okolo magnólie,
se začaly brzy ozývat první tóny staropražských a (s)prostonárodních písniček
od kapely, která stála hned vedle vchodu do parku a kterou jsem
při příchodu hned zaregistrovala. Jak jsem už psala dřív, konala
se na zámku velikonoční veselice a k ní prostě muzika patří.

Já moc nejsem na tenhle styl hudby, ale chviličku jsem poslouchala
a nemohla jsem si odpustit ani vyfotit muzikanty ....

Jak je vidět, i Kuře pro děti tu mělo své místo


Kytarista byl oprvadu vděčný model, ten se nechal fotit asi i rád. Protože když jsem ho chtěla
vyfoti, nejdřív jsem to měla mázlý, protože jsem zapomněla že mám Heldu který fotí
jen na krátkou vzdálenost, takže jsem musela přezbrojit, jenže pak mi zase došla baterka,
kterou jsem naštěstí měla druhou nabitou sebou, a až na třetí pokus jsem tedy mola normálně fotit.
A pokaždé si stoupnul a koukal přímo do objektivu .....


Hráč na valchu byl dokonalé ztělesnění žižkovského Pepíka



Harmonikář se do toho pořádně opíral, a plně se soustředil na hru



Kapela nesla jméno Třehusk, jak bylo možno číst na obalech CD


A to je poslední z fotek které jsem během velikonočního prodlouženého víkendu
nafotila na chatě. Od té doby už jen pršelo a pršelo a tak jsem se ani nešla podívat
po tom, jak se tu jaro snaží nebo nesnaží. Tedy spíš nesnaží, je pořád dost velká zima
a zase se má ještě ochlazovat.
A co se týče mého hudebního gusta, pokud půjde všechno dobře, v červenci, na první státní svátek
bych se tu zas měla na zámku setkat se swingem, kamarádem a hudbou Ondřeje Havelky a jeho
Melody Makers.....

Něžnost ....

Pondělí v 11:45 | VendyW |  KVĚTY


...... je tvé jméno. Něžnost je tvůj vzhled.
Tvá krása láká tě milovat a to hned.
Jak růžová pěna jež vzdouvá se nad mořem
odhání vzpomínky s těžkým hořem.
Vnořit se do tvých květů, splynout s nimi a už nikdy se nevrátit
zářit do dálky, radost dávat všem.
Malým i velkým, s posezením pod tvými větvemi
krásou obtěžkanými.
Chvět se slastí, když polaskají jiné ruce tvůj květ,
bouřím vzdorovat, pod úplňkem zářit .....
 


Přesladce .....

Neděle v 9:42 | VendyW |  KVĚTY



...... vypadá zámecká magnólie když je v plném květu.
Jak já byla ráda, že se mi podařilo se dostat na místo právě v téhle době.
A tak v neděli, když jel manžel nakupovat, jela jsem s ním. Na zámku probíhala
velikonoční veselice a tak jsem nejdřív byla dost naštvaná, že mi bude v záběrech
courat spousty lidí, jenže naštěstí se všichni hnali za komercí a jídlem
a do parku zašlo jen pár jedinců. A patřil park většinou jen mě......

Jak víte, magnólie miluju a jak mne k sobě některá přitáhne, nemůžu
se od ní odtrhnout. A když je navíc v tak krásném místě jako tato, jsem
za chvíli v naprostém rauši a sosám tu nádheru jak včely nektar.
A i když byla sakra zima, a při focení mi docela pěkně a nejarně mrzly prsty
stsejně jsem zas a zas hledala další místa pro co nejlepší záběr
ať už zdálky, nebo zblízka, přehazovala objektivy a kochala se a kochala.

No a tak se pojďte kochat se mnou .....

Barevně ....

Sobota v 12:11 | VendyW |  KVĚTY



Byť jezdíme na chatu už nějakých sedmnáct let,
na jaře jsem tam vždy v úplně jiné době. Jednou se trefím
do sněženek, jindy do kvetoucích třešní, pak to jsou fialky a podléšky,
případně hromady pomněnek. Letos to byl pelmel všeho. Bílé třešně a švestky
už proběhly, žlutá zlatice i mahonie také a tak tu je pár barevných záblesků.
A jako vždy jsem si samozřejmě zapomněla některé z nich vzít domů,
abych si užívala jejich krásu v době, kdy se na chatu nedostanu....

Zeleň tu zastupuje zajímavý lišejník, který jsem na chatě viděla vůbec
na stromech poprvé. Ponejvíc na modřínech. Později jsem ho objevila na modřínech
i tady u nás. Dnes už je ho tu velké množství, některé stromy mají spodek zelenošedý
a vršek zelený. Nevím jestli to je onen velmi invazivní typ lišejníku, který
teď dendrologové na stromech objevují a který se po republice hodně rychle rozmnožuje.


Růžovou zastupují růžové podléšky. Těch je, jak jsem zjistila, na zahradě
kolem chaty víc než těch modrých. Jako na potvoru, jsou ty nejhezčí modré u baby
vedle ....


Stejně tak růžovou zastupuje strom, který je mým No.1. Magnólie v zámeckém parku.
Ostatně ta bude mít své samostatné místo tady na blogu.


Vínovou zastupuje tenhle petrklíč, který mi utekl ze záhonu do trávníku.
Dokonce mne překvapil tím, že má, narozdíl od těch v záhonu, vysoký stonek.
Patří do odrůdy Prvosenka bezlodyžná, ale u něj se o bezlodyšnosti tedy mluvit moc nedá


A nakonec modří zástupci. Můj otec měl zřejmě velkou oblibu ve fialkách.
První jaro, kdy jsme na chatě byli, mne překvapilo množstvím trsů, ale hlavně
barevných kombinací. Krom klasických fialových to byly bílé, růžové, světle modré,
ale i dvoubarevné. Některé jsem si vzala domů, ale dopadlo to časem tak, že mi
opět převládla u všech modrá nebo fialová barva. Jen jeden trs zůstal bílý, ale ten
kvete jen občas.....


Pomněkovec. Nádherná barva a množství květů. Tenhle se modral na zámku.
Jeden záběr za sluníčka a druhý kdy přešel mrak .....




Sluníčkově zlatožlutě .....

21. dubna 2017 v 10:59 | VendyW |  DETAIL A MAKRO


Dneska třeba u nás, byť předpověď je zcela jiná, svítí nádherně sluníčko.
Teplo sice není ani náhodou, ale hned je to veselejší.
Stejně bylo když jsem nafotila dnešní obrázky. I když s tou teplotou
to bylo tedy o dost lepší .....

Ale zase si myslím, že alespoň při pohledu na ně, vás ta představa sluníčka
a tepla trochu zahřeje. Pokud je u vás dokonce zataženo, něco málo sluníčka
vám i zprostředkují.

Pučení a jedna zapomenutá ....

20. dubna 2017 v 10:57 | VendyW |  DETAIL A MAKRO


K prvnímu focení na chatě, kterým byli
předchozí třešňové a špendlíkové fotky patří i dnešní fotky
z procházky lesem. Jak jsem hned při jeho kraji zjistila, vykácel zas někdo
kus hned za silnicí a tak jsme se tam s Bobešem trochu prodírali naházenými větvemi
na cestičce. Počítám, že za chvilku už nebude ani na kraji lesa žádný strom
a já tak uvidím až na hlavní svážnici .....

Druhá nemilá věc bylo zjištění, že se opět u cest objevily čerstvé stopy po
práci čenichů divokejch prasat. Rok a půl byl po masivních honech klid, ale teď už
zase začínají ty mrchy po lese vyvádět. Takže jsem musela mít oči na stopkách
a nastražené uši pro případ, že by se zrovna chtěli procházet po stejných místech jak my.
Tím pádem se ale nedalo moc zabrat do focení protože jsem stejně jedním okem stále
hlídala kde je zrovna Bobeš. Vzala jsem to po cestě k satelitu, jelikož jsem si říkala,
že ta je dost frekventovaná a tak jsou tam ty svině pořád někým rušené.

Bobí potkal několik psích kamarádů, já pokecala s pár jejich majiteli a dali jsme se na
zpáteční cestu. Najednou nám za zády práskla rána a po ní hned další a další.
Já se lekla, Bobeš poposkočil a pak mi došlo, že na druhé straně silnice se opět dali
myslivci do práce s odstřelem. Podle kanonády, která se ozývala a jestli se trefili,
pěkných pár kousků to mělo zas spočítané. A jak bylo slyšet, hony pokračovaly
i další dny. Tak snad zas bude chvíli v lese klid.

A jelikož je jaro, všechno pučí, tak jsem pár obrázků toho pučení udělala ....


Doběla ..... a jednou růžově

19. dubna 2017 v 12:57 | VendyW |  KVĚTY


Nejdřív bych ctěla všem poděkovat za komentáře a zároveň
se omluvit, že jsem hned nereagovala. Byli jsme na chatě a tím pádem
bez normálně pracujícího netu. To co se tam plouží sítí je prostě děs běs.
I když dnes to může při pohledu z okna vypadat jako neuvěřitelné, užili
jsme si až do pondělí celkem pěkné a dokonce i sluníčkové, byť docela studené
dny. Ty mi dovolili jak posekat velkou část zahrady, tak zpracovat s mužem část
ještě nepořezaných větví z loňského polomu kolem chaty.
A hlavně ..... jasně, procházky po lese a focení kvetoucích třešních i jiných dřevin. Tady totiž ještě
při odjezdu po květech nebylo ani památky a dokonce i dnes je to jen pár nejodvážnějších
kvítků.
Při cestě zpátky jsem si alespoň v tomhle měla možnost putovat proti proudu času.
Což znamená, že z Prahy, okolí Rakovníka a Mníšku jsme odjížděli a projížděli
krásně kvetoucí a zelenou krajinou, abychom se čím dál tím blíž domovu dostávali do
krajiny s jen minimem kvetoucích keřů a zelených stromů.

Na tyhle proměny a dvojité prožívání jara se vždycky těším, protože ho mám krásně
prodloužené....
Jak jinak, většina fotek je focená starým sklem, ale tentokrát jsem provětrala
všechna, měla jsem v plánu si nechat vyčistit foťák, tudíž jsem přezbrojovala
jak bylo potřeba. Víc už by se stejně asi foťák zasekat bordelem nedal.






Jediná z téhle série focená seťákem.



Jedno jediné a Velikonoce mi můžou bejt ukradený ....

13. dubna 2017 v 10:56 | VendyW |  INSPIRACE POVŠECHNÉ


Momentálně přemýšlím co vlastně udělat. Jestli zabít muže, nebo vůbec s ním přestat
komunikovat nebo co vlastně. Totálně mne dneska zas rozhodil, neskutečně naštval
a já tak vážně nevím co vlastně dál. Neustále ohrožuje svou neschopností
neřešit sakra velké problémy všechno, co jsme dosud vybudovali, a vyzískali.
A ohrožuje tak i naší dosavadní existenci.
Ta neustálá nejistota a strach co bude mě tak děsně vysává psychicky, že když se
konečně trochu vyhrabu, stačí málo a jsem zase na dně .... nejhorší pro mne je, že se v tom
plácám absolutně sama, a nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit opravdu se vším.
Dceři teď vůbec ne, protože vím jak se na ní tvrdě promítly problémy které jsem měla v těhotenství
já, a už vůbec jí nechci brát ty poslední iluze o tátovi.

Tudíž budu mít opravdu veselé velikonoce.
Ty jsem vlastně ani letos nestihla nějak připravit. Nemám žádnou
výzdobu, nic nebudu péct, a nejraději bych někam zalezla a spala rok
a pak se definitivně rozhodla co dělat. Jedinou věcí, která mne s letošními velkonocemi
spojuje je velké, cca čtyřiceticentimetrové 2D vejce, které jsem dělala dceři
do nového domečku. Je v netradiční barevnosti, ale k jejich bílošedému interiéru
i exteriéru domu se mi prostě nějak tak líbila.....





Teď máme slovo my, umyté krásky ....

12. dubna 2017 v 12:23 | VendyW |  TÉMA TÝDNE


Opravdu teď v nejbližších dnech a možná i pár týdnech budou mít
tady na blogu slovo jarní krásky. Asi ty nejoblíbenější a nejkrásnější, a to
magnólie a sakury (tedy pokud se trefím ve městě do jejich kvetení). Magnólie
mám blíž. Stačí tu obejít pár zahrad anebo, a to konečně, i tu mou
a můžu vesele fotit..... A tak dnes tu zase je něco z už avizované záplavy magnóliových
fotek. Jelikož dnes mírně prší, máme tu variantu mokrou.







Další články




CARPE DIEM Úžasný