Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK









Něco pro Beallaru ....

Včera v 9:48 | VendyW |  NA CESTÁCH


.... která má stejnou vášeň pro magnólie jako já, a tyhle fotky jsem dělala
s vědomím toho, že jí ukážu jednu zajímavost ve světě magnólií. Když jsem
na druhé květnové svátky odjížděla zase po delší době na chatu, bylo jasné
že si tentokrát udělám výlet opět na Dobříš. Potřebovala jsem si totiž něco
zjistit v anglickém parku. Tak jak se nenápadně blíží datum dalšího dandičího
sletu který je opět na zámku, potřebovala jsem si projít plánovanou trasu
abych věděla, jestli to je schůdné. Nebylo by zrovna milé, kdybych pozvala
lidi na nějakou cestu která by nebyla pro ně schůdná. Hned u vchodu do parku
stojí strom vysoký asi 20 m. Když jsem ho viděla poprvé, říkala jsem si
že podle listů to vypadá jako magnólie, ale květy tam žádné nebyly a ani
žádná souplodí (víte že se ta souplodí jmenují šáchy a dala tak název celé
čeledi? Šácholany) a cedulka byla taky taková skoro nečitelná, ale nakonec
jsem zjistila jak se strom jmenuje. Magnólie přišpičatělá. Dost dlouhou
dobu jsem se nedostala do parku v ten pravý okamžik. Až
letos. Magnólie kvetla, příjemně voněla a tak už vím
jak vypadají její květy. Patří mezi jedny z mála
které jsou žlutozelené ...

 

Žlutá a modrá ....

Čtvrtek v 8:27 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


Že k sobě tyhle dvě barvy skvěle pasují, o tom prostě žádná. Že je matička příroda
ten nejlepší módní návrhář, který dokáže skvěle k sobě skládat barvičky, o tom asi
nikdo nepochybuje. Přesvědčila jsem se o tom sama, když jsem narazila na zahradě
na tohle souručenectví tmavě modrého zběhovce a sluníčkově
žlutých pampelišek. Ale nebyly to jen tyto květy ve žluté
a modré, které jsem první květnový den fotila...


Azalky před nádražím....

Úterý v 12:21 | VendyW |  PELMEL


S dubnem jsme skončili, a následující fotky vznikly o prvním květnovém dni
kdy jsem jela do Litomyšle za holkama. Když se stavěl nový autobusový terminál
a podzemní parkoviště, došlo i k určitým parkovým úpravám okolí. Mimo jiné
zde bylo vysázeno i mnoho krásných azalek a rododendronů. A jak utíkají léta
oboje se krásně rozrůstá a nádherně kvete. Ještě i teď, přes ty docela velká
tepla jsou plné květů. A malá odbočka, v sobotu mne čeká výlet do Kromlau
a návštěva právě rokle azalek a rododendronů. Tak doufám, že na
mne ještě nějaké se svými barevnými květy počkají ...


 


Kvetoucí stromy ....

Pondělí v 15:38 | VendyW |  KVĚTY



Dnešní fotečky mají, krom tří, stejného jmenovatele. Mobil. Když totiž
zrovna u sebe nemám foťák ( i takové okamžiky se najdou Mrkající) a narazím
na něco zajímavého či pěkného, vytáhnu telefon a ten mi pomůže. Nebývá
to moc často, ale někdy prostě není zbytí. A tak při pár cestách do města
kam jsem jela za určitým cílem, kterým ale focení nebylo, vznikla většina
dnešních fotek. Jsou to opět vzpomínky na to, když kvetly
sakury nebo špendlíky, či ta moje kráska magnolie...


Litomyšl dubnová podruhé ....

Neděle v 8:19 | VendyW |  NA CESTÁCH


Včerejší poslední fotkou, jsme se dostali do Klášterních zahrad,kudy
jsme projely na náměstí rektora Střítezského. V klášterkách mi opět
stál modelem kostel Povýšení sv. Kříže, stejně tak, jako o něco později
i po cestě k náměstí. To jsem si proti úžasně modré
obloze vyfotila oba kostely ...

Litomyšl dubnová ....

19. května 2018 v 17:17 | VendyW |  NA CESTÁCH


Poslední dubnový článek bude na dvě části, protože jsem ten krásný den
pomalu končícího dubna ztrávila u holek v Litomyšli a drandily jsme s
kočárkem po městě. Samozřejmě jsme nemohly vynechat zámecký park
z něj do Klášterních zahrad, okolo kostela Povýšení sv. Kříže přes náměstí
rektora Střítezského, na hlavním náměstí jsme si u sochy Bedřicha Smetany koupily
výbornou zmrzku,šly dál okolo pajďárny na Vodní valy a odtud do čtvrti rodinných
domků, abychom posléze opět podél zámeckého parku dorazily zas domů. A jako
vždy, nemohla jsem vynechat focení. Litomyšl, byť jsem po ní šla
nesčetněkrát, prostě stále nabízí mnoho krásných pohledů. A když je ještě krásný
slunečný den, jde to skoro samo. A že je Litomyšl město
velmi pohledné, mohou někteří z vás osobně potvrdit.

Srdíčka ....

17. května 2018 v 11:15 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM



Z mého dětství si pamatuji, že nebyla zahrádka, kde by na jaře nekvetly srdcovky.
Velké trsy růžových nebo bílých srdíček navěšených na stonku jak korálky. Neobešla
se bez nich žádná vesnická zahrádka, ale ani ve městě kde která zahrada. I my je
na zahrádce měli a tak jsem se vždycky těšila jejich květy. Nejdřív pravidelnými
srdíčky, a když rozkvetly, připomínaly mi hlavičku dívky s dvěma
culíky. Mám je tady také, jen asi jim tu moc nesvědčí
půda, neroste nijak nadšeně, a bílá vůbec
nevydržela. Nicméně to chci s ní
zkusit ještě jednou ...


Křivatce a sasanky ....

16. května 2018 v 12:32 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


... mi na zahradě kvetou v hojném počtu od začátku co jsme se sem nastěhovali.
Nejdřív jsem nevěděla, co to za tu krásnou žlutou rostlinku s kvítky jak hvězdy
je, ale Velký atlas rostlin napověděl a já zjistila že jde o křivatec. Zabydlel se tu,
a každý rok je se svými tenkými listy vylézajícími ze země skoro hned po tom, co
sleze sníh a oteplí se, prvním s poslů přicházejícího jara. I když letos se mi ale zdálo
že ho je o něco méně než v minulých letech. To bývala zadní část
zahrady úplně žlutá. Ale třeba sasanky ty neustále
přibývají, ale to ničemu nevadí ....

Třešňové květy ....

14. května 2018 v 8:11 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


Ne, dnes nejde o stejnojmennou orchestrální skladbu, v níž sólo na trubku
hraje Richard Kubernát,ale o fotky třešňových květů, které jsem fotila za
jednoho slunečného východu. Kdysi dávno, tu nějaký pták vysadil planou
třešeň, a já jí využila jako pohledovou zástěnu. Sice užitku z ní moc není
třešně jsou klasické malé ptáčnice, ale když jich je hodně, je z nich výborná
marmeláda. A že díky letošnímu teplu, kdy mohli včelky vesele opylovat
jich zase tedy bude dost. I když počítám, že díky suchu jich zase dost
opadá. Ale na pár skleniček to určitě bude. Příští rok se ale buď ořeže
na kosterní větve, přece jen už je dost vysoká a sousedka už zas chodí
okolo se zakaboněnou tváří, nebo se skácí úplně. Mezitím u sousedů vyrostl
natolik jejich smrk, že krásně vykrývá místo kudy k nám můžou čučet
když sedíme v altánku. Což je jejich oblíbená zábava.
A místo ní a na místech vedle přijdou zasadit
sloupové ovocné stromky...

Petrklíče ....

13. května 2018 v 18:48 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM



Dalo by se říct, že i dnešní článeček by se hodil do téma týdne o štěstí, ale už se nebudu
dál tomuto tématu věnovat. Nejsem to já, kdo by měl tentokrát štěstí, nýbrž kytičky. A to
petrklíče, které si kupuju rychlené během zimy. Pokud nezdechnou sami, což se občas i přes
péči o ně stává, všechny na jaře dávám do země. Takže místo abych je vyhodila,prodloužím
jím tím život o pár let. Letos jsem si myslela, že některé nepřežily ty nečekané mrazy, byly
všechny takové nedomrlé, a květy měly maličké. Jenže nakonec mne hodně a velmi mile
překvapily. Po pár dnech kvetení měly květy krásné a v trávě dělaly spoustu
parády. Už tady mám další adepty na sázení, které mi dala dcera
protože se jí zatím do nového trávníku nechce, krom
vyhrazených míst, nic sázet ....

Co je moje štěstí ....

11. května 2018 v 11:29 | VendyW |  TÉMA TÝDNE



Představa štěstí je asi u každého jiná. Pro někoho to je luxusní sporťák,
pro někoho velký dům, jinému stačí velká rodina, dalšímu každovíkendové
vyrážení s celtou do přírody. Luxus, nebo jen drobnosti,nová láska ale i zbavení se
násilnického a despotického partnera, úsměv dítěte nebo ulehčení při uvědomnění
si, že svůj život chci dál žít jen sám se sebou, byť se tak vystavím opovržení a
velkému nepochopení.

Moje soukromé štěstí je má zahrada, kterou se snažím budovat a zušlechťovat což
si myslím se docela i daří. I když s omezenými prostředky a hlavně omezenými silami.
O to víc jsem šťastná, když si sednu do altánku a rozhlížím se kolem a vzpomínám si
jak to původně vypadalo. Nejkrásnější je právě teď zjara, kdy kvetou stromy, všechno se
odívá do zelených odstínů, na záhonech se míchají barvičky právě kvetoucích květin.

Druhým malým štěstím je moje focení. Tím dokážu možná vypovědět víc než slovy, a
vím, že s ním zachytím prchavé okamžiky štěstí jiných, krásu obyčejných věcí, krajiny
kolem mne... když fotím, nevnímám kolem sebe nic, ani bolesti a starosti, jsem ve svém
světě a jsem v něm šťastná.
A když se tahle dvě malá štěstí spojí, vzniknou z toho takovéhle obrázky. Možná i ty včelky
na nich jsou šťastné, protože mohou do úlu donést spousty potravy pro své další spolubydlící.

Na toulkách s P(p)adesátkou ...

10. května 2018 v 19:57 | VendyW |  TÉMA TÝDNE



Někdy se stane, že mi je štěstí, z mě neznámých důvodů, docela nakloněno. Sice kdyby to bylo
třeba ve Sportce, to bych možná momentálně byla asi raději, ale prostě nejsem asi ještě tak
velký vůl aby si na mne sedlo. Vlastně, ono si jednoduše ani nemůže sednout, neb nemohu být vůl.
Mohu být kráva a asi se i najdou tací kteří si to myslí, ale vůl prostě být nemůžu. A tak podle
onoho přísloví o unaveném štěstí, na krávu si prostě nesedne a nesedne.
Měla jsem ale štěstí na něco jiného. Na náhody.
Na tu, která mne svedla s kamarádem s kterým jsme
se na 25 let ztratili a zase našli ...

Na to, že on vlastnil párek pejsků kteří se mi líbili hned jak jsem
je viděla v atlase psů, a že díky němu jsem se stala majitelkou jednoho toho okatého fešáka...
Na to, že jsem našla zalíbení ve výstavách psů díky nimž jsem se seznámila z mnoha zajímavými
lidmi...

Na to, že na jedné výstavě jsem zaslechla osudové slovo BLOG, a že jsem tomuto do té doby
mne zcela neznámému médiu dočista propadla....
Na to, že díky blogu jsem našla spoustu virtuálních kamarádů, kteří mne drží ve chvílích kdy to
potřebuji, nad vodou...

Na to, že jsem se s nemnohými potkala i osobně a každé takové setkání mi přineslo spoustu
radostí, ale i starostí či dokonce následnou nenávist toho, s kým jsem se setkala...

A tak mi jedna taková náhoda přihrála do cesty blog s jednoduchým jménem Padesátka.
Okamžitě mne zaujaly briskně psané články, ale i pár věcí v profilu autorky, které mi byly docela
blízké. A pak, ona je stejně jak já, Pražačka. Tudíž záruka toho, že v mnoha věcech budeme mít
stejné názory, podobný pohled na věc a lásku ke svému městu. Ač jsem nikdy nebyla milovnice holčičího
tlachání, nezajímalo mne totiž ani trochu co zrovna frčí za modely, jaká kosmetika či odstín vlasů,
a tenhle názor mi vydržel dlouhá léta, časem jsem dospěla k tomu, že mi to vlastně chybí. Jít si sednout
na kávu, proprat naše drahé polovičky nebo momentální partnery, pomluvit kolemjdoucí či okolo
sedící, zamrmlat si na své potomky a pak, z hlavou vyčištěnou, duší lehčí o sdělené hříchy, s bolestí
ze zklamání menší, neb je známo že sdílená bolest, poloviční bolest, se odebrat do svých domovů.
A tak jsme se ve sváteční květnový den my dvě sešly. I když jsem to trochu popletla a dorazila jsem jen
o necelou půlhodinu později, ale Padesátka byla natolik hodná, že počkala a nezatratila mne hned.
To možná až později, když jsme se proplétaly davy tůristů na Karlově mostě, či když jsem jí honila
po cestách do kopce na Petřín. Ve shodě a míru jsme se nakonec doplazily k Petřínským terasám
a tam zasedly ke stolku abychom si mohly bez udýchaných přestávek v klidu popovídat. No, přiznávám
bez mučení, že jsem spíš povídala já, protože toho co mne tížilo bylo strašně moc a tak se moc milá
Padesátka ke slovu nedostala. Ale jaké štěstí to je, když můžete konečně ze sebe dostat i ty nejtemnější
tajemství o která se nemáte s kým podělit a ten, komu je říkáte vás ani v nejmenším nezatracuje.
Propovídaly, a prochodily jsme takhle víc jak tři hodiny a pár kilometrů, ale ten osmý sváteční
květnový den byl pro mne v poslední době tím nejšťastnějším. Takže když se mne někdo zeptá
Co je to štěstí? vím že to jsou kamarádi, přátelé, lidé kteří jsou ochotní mne poslouchat
když potřebuji, a kteří ale vědí, že když budou potřebovat, budu jim naslouchat i já. A jsem moc
ráda, že já měla to štěstí a našla jsem Padesátku. Ne peníze, ale ženskou za všechny peníze
a jsem za to náhodám a štěstí velmi vděčná ....

I tohle je pro mne štěstí, focení a moje krásné město



Moje a jen moje magnólie ....

4. května 2018 v 8:46 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM




Toužila jsem po ní strašně dlouho a vloni jsem si jí konečně pořídila. Sice bohužel
nemá tu barvu, která byla deklarovaná na visačce, ale je to moje magnólie.
Nemusím už chodit fotit po sousedech a můžu se krásně z okna nebo terasy kochat
její krásou. Letos jí přibyla sestřička s většími květy a pro tu zatím místo ještě
vybírám. Ale tak trochu už mám jasno. No a na další ještě mám políčeno. To
je jedna z výhod velké zahrady. Je na nich místo pro tyhle krasavice a nemusí
se ani moc tísnit. Navíc ovocné stromy, které tu jsou už mají své
odžito a novým se moc nedaří, takže spíš na jejich místo počítám
právě s dalšími okrasnými stromy nebo keři. Co by to mělo
být už mám tak nějak dlouho vymyšlené.

Koniklece ...

3. května 2018 v 12:07 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


Tentokrát vzali koniklece za své tak rychle, že jsem je stačila nafotit jen jeden den
a tímto zhaslo. Bylo teplo, já byla pryč a když jsem se vrátila, bylo už po parádě.
Jen jsem stačila zaregistrovat že původně koupený červený, je
opět jiná barva. Tmavě fialový. Nic se sice neděje, ten
mi ostatně už jednou zašel, ale zas musím do školek
a ten červený tam dokoupit. A už to vidím
že ten malý, který se nějak zvetil
bude na just červený...

Čemeřice, pokolikáté už ...

2. května 2018 v 15:16 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


Když jsem si koupila před pár lety první čemeřici, a to bílou, do téhle vcelku skromné květiny jsem se
zamilovala. V té době jsem odebírala zahradnický časopis v kterém byl jeden velký článek věnovaný
právě jim. Jenže, to nebyly žádné nenápadné a skromné bílé květy! Kdepak, to byly pyšné květiny
různých pastelových barev, a navíc i v plnokvětých formách. No a to jsem jim propadla definitivně.
Ovšem chybka byla, že tady nikde jsem ty plnokvěté neviděla. Koupila jsem si tedy ještě tmavě
fialovou a čekala, jestli se někde ty plnokvěté nevyskytnou. A ono jo! Před dvěma lety jsem si na fb
v zahrádkářské skupině vyměnila s jednou paní nějaké fuchsie a od té doby jsme si tu a tam psaly.
Jí se splnil sen a otevřela si své květinářství a tak dala "do placu" jednu krásnou plnokvětou bílou.
Napsala jsem jí, jestli by ještě byla nějaká k mání a do týdne mi jedna dorazila domů.
A bylo vymalováno. Když jsem měla její fotku na blogu, viděla jí Libby a zapátrala a objevila
zahradnictví kde nabízeli i jiné barvy plnokvětých, já zapátrala ještě dál a objevila ještě jedno
a tak jsem si objednala asi deset sazenic v různých barvách. A jelikož jsou
to výjímečné rostliny, udělala jsem jim i jejich vlastní záhon.
Zatím jsou to jen malé rostlinky, možná že některé se
asi nezmátoří, ale mám to, po čem jsem toužila.

Bledulkové hrátky ....

29. dubna 2018 v 9:52 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM


.... opět si zavzpomínáme (Simi, nelekej se, nezaspalas) na další bílé jarní krásky
a to na bledulky. Letos jsem se opět nevypravila do zdejší rezervace kde kvetou,
ale na příští rok už máme s dcerou domluveno, že tam zajedeme i s Bobulí a na nějakém
vhodném místě se pokusím o nějaké dětské portréty. Ale úplně bez bledulí jsem nezůstala,
nafotila jsem si zas ty svoje na zahradě. I když vlastně už taky za pět minut dvanáct
protože na sluných místech už byly odkvetlé, ale ty pod lískami, ve stínu, se ještě statečně
držely. Poučená z předchozích nezdarů zvolila jsem k focení až podvečerní sluníčko
aby na bílých květech nebylo moc přepalů. Ale
stejně se u některých nezadařilo ...

Sněženkování .....

27. dubna 2018 v 8:35 | VendyW |  KVĚTY


.... dnešním článkem začíná dlouhá série květinových fotografií. Tím, že jsem se teď moc
nikam dál od domu nedostávala, obíhala jsem zahradu a fotila to, co mi zrovna kvetlo nebo
se chystalo kvést. Naštěstí ale toho bylo docela dost a tak si užijete
květů až nad hlavu. Možná že na konci už na žádnou
kytku nebude chtít ani vidět Mrkající ....

Přesun ...

26. dubna 2018 v 9:26 | VendyW


... na chatu se konal poslední březnový den. Po téměř čtyřměsíční nepřítomnosti
jsem si nebyla jistá, co mne kde čeká. Jestli zas někde nějaký strom při návalu
mokrého sněhu nepovolil, ale i jestli se do chaty nedostali nějací nezvaní návštěvníci.
Naštěstí až na dílo v chatě neplatících nájem myší, bylo všechno v pořádku. Se
zahradou taky nebylo zrovna potřeba nic dělat, což ovšem už v tuhle dobu nebude pravda,
a návštěva tam je zatím ve hvězdách, byť jsou před námi dva prodloužené víkendy.
Bohužel moje pracovní smlouva mi nedovoluje vzít si dovolenou a milý
pan šéf nám ještě navíc naordinoval v pondělí nástup do práce v šest ráno, a byť osazentstvo
kuchyně čítá pět lidí, sanitaci budeme dělat jen my dvě, které máme na starost večeře.
Takže budem šůrovat a šůrovat a ve středu večer přijdeme do stejného bordelu, jaký
byl před tím. Tak takhle jsem si rozhodně svou práci nepředstavovala, jenže bohužel
musím držet ústa a krok protože je to jediné co se mi podařilo za devět let vůbec
najít. Ale zpátky na Brdy. Když jsem vyvětrala, zatopila a uklidila, vyrazila jsem
na krátkou procházku do lesa. A jak už se mi tak v poslední době
stalo docela pravidlem, neušla jsem ani moc daleko
a začalo pršet. Naštěstí jen drobný déšť, žádný
slejvák, ale stejně jsem se musela vrátit .

Smutek ....

25. dubna 2018 v 10:23 | VendyW |  POVÍDKY, BÁSNIČKY A JINÉ



Smutno mi je tak, jak jen může být
když chtěla bych, ale s tebou nemohu být.
Jak tělo bez duše chodím dnem,
a stále bych za tebou letět chtěla jen....

Mé srdce letí tvému vstříc a nevěříc,
že na něj narazí...stále čeká na zázrak.
Volám tě do sna, volám tě do tmy,
přijď lásko ke mě, pusté jsou mé dny.

Nevím co jím, nevím co piji, co dělám,
jak žiji...jen smutek je můj druh...
Já s tebou tak moc chtěla bych být.
Těch chvil pár, jen stačilo rozdmýchat žár,
který neuhašen stále pálí....

Stravuje duši mou, stravuje srdce mé,
pálí vše co kolem je. Nespálí však smutek

ten trvá dál, to jen osud si zase se mnou divně hrál.

Jarní kvetení ....

24. dubna 2018 v 13:28 | VendyW |  STAROSKLÍČKEM



.... v Praze nebylo jen o těch mandloních. Už jsem zmínila, že jsem se na Újezdě cestou k lanovce
zašla podívat na sakury, které jsem už kvetoucí sporadickými květy, fotila v lednu. Zajímalo
mne, jestli tedy pokvetou i v dobu, kdy už čas na květy pomalu nastává. Docela mne překvapilo,
že v tom lednu měl strom víc květů než poslední březnový den! Pro tůristy jsem tam
asi vypadala jak exot, když jsem soustředěně fotila na stromě něco, co
skoro nebylo vidět....

Další články




CARPE DIEM Úžasný