Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Čekám ....

Včera v 16:21 | VendyW |  POVÍDKY, BÁSNIČKY A JINÉ


Jsem jako pohár z křišťálu, křehký a jiskřivý
a čekám až naplníš mne po samý kraj ...

Čekám na tvé rty až se mne dotknou a z hlubin mých
se žíznivě napijí ...

Jsem jako pohár z křišťálu, plný rubínového vína
a čekám až mne tvá ruka rozezní ...

Čekám na tvou ruku která můj pohár obejme
pozvedne k výšinám a vzdá hold lásce ...

Jsem jako pohár z křišťálu, křehký a jemný na dotek
dej pozor ať svévolně neroztříštíš duši mou ....


 

Prostě podzimní ....

15. listopadu 2017 v 12:17 | VendyW |  OBRÁZKOVÉ ÚLOVKY

Nazdárek všichni! Už strašně dlouho jsem nedostal
šanci vyštěkat se tady na blogu, panička si ho dokonale okupovala
pro sebe a tak jsem se rozhodl, že dneska je to prostě můj článek.
Po hodně dlouhé době (naposledy to bylo když tu byla kamarádka
Lucka s něčím co tak divně vrnělo a krásně vonělo, ale nenechala mne to
olíznout ani si s tím hrát, prej až na vánoce) mne milostivě panička vzala
na procházku. Sice jsem pospával v křesle, ale na to když panička řekne
"Jdeme ven" slyším a jsem okamžitě připravený v pozoru u dveří.

Krásně svítilo sluníčko takže panička měla i dobrou náladu
nechala mne rejdit na louce jak jsem chtěl, ovšem mě se vůbec
nelíbilo kolik tam bylo bláta které mi nepříjemně klouzalo pod packami.
Já proti blátu nic nemám když se v něm můžu válet, ale chodit po něm
celou dobu mne moc nebavilo. Navíc po pár minutách začalo sluníčko
které jinak svítilo skoro celý den rychle mizet za hradbou mraků
a jak postupně mizelo, mizela i dobrá nálada, kterou panička
hýřila a tím pádem si mne začala víc všímat a víc mne napomínat.
To bylo samé Bobeši tam ne, Bobeši zpátky, Bobeši tohle a Bobeši tamto...
Do toho ještě pořád brblala a nadávala protože jí foťák nemakal
jak měl, takže jsem byl docela rád že jsme se pomalu začali vracet domů.

A to jsem ještě doma byl potupně zahnaný do domečku a tam musel
čekat až ze mne opadá to bláto kterého jsem měl všude spoustu.
Pěkná nespravedlnost to byla, vždyť já za to vůbec nemohl! Jo, kdybych se
v něm vyválel, to bych se vůbec nedivil, ale tohle? Kdo mohl za to, že bylo
všude po cestách mokro a blátivo .... já určitě ne!!!

Asi něco nafotila, protože si po návratu sedla k počítači a něco
na něm kutila, konzultovala s pánečkem, pořád něco řešila
s foťákem, přestavovala, nastavovala a vzdychala ...

Bláto, bláto. Všude na cestách. Pohybovat se po cestách ujíždějícíh pod nohama
i s náhonem 4x4 byla fuška




Konečně! Konečně byla hladina přehrady byla jak sklo










Dneska už si zas pěkně lebedím v posteli u pánečka, to že by dneska
nějaká procházka proběhla nehrozí a nebude hrozit ani v příštích dnech, protože
panička odjíždí pryč a vrátí se až někdy příští týden.

Skrz ...

14. listopadu 2017 v 15:28 | VendyW |  BEZE SLOV


 



Jsou mi čtyři měsíce .... a něco

11. listopadu 2017 v 12:13 | VendyW |  MOJE (Z)POVÍDÁNÍ


Jo, jo .... je to fofr jak nám ty vnoučata rostou.
Vidím to na tý naší Bobuli, byť má trochu oproti ostaním zpoždění
způsobené tím, že se jí zachtělo do světa dřív. Nicméně je
při všech vyšetřeních a návštěvách u doktorky velice chválená jak je
šikovná a silná. Však je taky obklopená velkou láskou svých rodičů i prarodičů ...

Podzim nebo jaro? ...

10. listopadu 2017 v 15:20 | VendyW |  KVĚTY


Druhý nášup jarně - podzimních květinových
fotek je tu. Letos mi nejen po dlouhé době rozkvetla
glorióza, ale dokonce se ke kvetení dokopala taky po dost
dlouhé době jiná kytička, a to Tibouchina. Česky se jmenuje
docela nepěkně, podhal velkokvětý, ale ve své domovině, kterou
je Brazílie se jí říká květina princezen nebo strom purpurové krásy.
Jako jedna z mála přenosných rostlin kvete opravdu krásnými
velkými modrofialovými květy.

A takhle ta kráska vypadá. Kvete v latě, takže pokud je její správný
čas, má najednou rozkvetlých 5 - 6 květů.



I tahle fuchsie s malými, zhruba centimetr a půl velkými květy mi
teď na půdě vykvetla. Myslela jsem, že už je po ní, vloni namrzla
a dávala se dost dlouho dohromady.


Nová fuchsiová akvizice z jara. Z trhů na náměstí v Mníšku


Ještě jedna lantana






Jaro nebo podzim? ....

8. listopadu 2017 v 12:14 | VendyW |  KVĚTY


Po pražských památkách se zas jednou podíváme
na kytičky. Nějak jsem v poslední době zas moc nelezla na zahradu
tedy spíše když jsem tam vlezla, tak kvůli nějaké práci jako sbírání
listí sekačkou, vyřezávání starých větví z pnoucích růží a podobných
méně příjemných podzimních prací. Ale abych se nějak kochala a prohlížela
si záhony nebo vůbec detailně zkoumala to ne. Takže jsem byla hodně překvapená
když jsem zjistila, že mi kvetou nejen fialky, ale že se do toho
dala i forsythie. Počítám že by kvetly i petrklíče, kdyby nebyly zasazené
v trávníku a tím pádem stále sekané.

Poslední co mi zbývá ....

7. listopadu 2017 v 14:06 | VendyW |  PELMEL



... ještě z pražské procházky je takový malý pelmel
různých pohledů a různorodých maličkostí které jsem po cestě
nafotila a které se nějak nehodily k žádnému tématu zde uveřejněných
článků ....

V průchodu kde jsem si oklepávala trdelník od nánosů skořice jsem před sebou
uviděla tuhle krásnou bránu. Za ní je vchod do Vrtbovské zahrady.
Tu si nechám na příští návštěvu Prahy.


Návštěvníků se našlo dost i tak Mrkající


Mezi množstvím výkladů nabízejících různé křišťálové suvenýry, zlato a jiné
působil tento výklad jako zjevení. A což teprve ta nádherná kamna!


Pokud vám následující tři fotky budou připadat že se najednou ze mne stala fotografická
jednička, tak vás vyvedu z omylu. Nefotila jsem je já, ale ona slečna v Nikon Academy
když zkoušela jestli mi to ostří nebo ne. Prostě ona to vychytala i při obyčejném zkušení.
Ty fotky, byť jsou jednoduché se mi nesmírně líbí a zbývá mi jen tiše závidět ....




Ten skok je znát ...



Když vidím zajímavé auto nebo motorku, nedá mi to abych si ho
nevyfotila. Tohle bylo opravdu auto, které se zas tak moc často na našich
silnicích nevidí. Bohužel celkový záběr stál za velké kulové, opět
mne vyšplouchlo ostření. Tak mi zbylo jen pár technických detailů ...




.... a jedna odrazovka v nablýskaném blatníku ...



Snažím se .....

6. listopadu 2017 v 9:26 | VendyW |  PELMEL



.... pokud to jde a pokud to přímo není žádoucí, vyhýbat se
na fotkách tomu, abych tam měla lidi. Někdy se stane, že se stanou
příběhem té fotky, prostě jí dotvoří a to je případ následujících fotek.
Tady jsem ty lidi naopak fotila vědomě, protože mi přišlo že s nimi to
bude ještě zajímavější ....

Přes Petřín ....

5. listopadu 2017 v 11:34 | VendyW |  NA CESTÁCH




Od Jezulátka mne čekala už jen cesta domů.
Lanovkou. Před tím ještě jsem, jak byl řečeno dříve zašla
do Nikon Academy, tam se podívala na pár opravdu dobrých fotek,
nechala se ztrapnit vlastním fotoaparátem a vyrazila dál.
Když jsem v Praze a potřebuji někam jet, nedám dopustit na dobrodiní
sms jízdenek. Takže jsem si zakoupila lístek a hurá na lanovku. Že
není něco v pořádku mi měla už signalizovat absence obvyklé fronty
lidí čekajících na to, až lanovka sestoupí z výšin Petřínských a budou
do ní moci nastoupit aby se zase nechali k výšinám vyvézt.
U dveří na nástupiště na mne ovšem místo jízdy čekal jen papír že
lanovka nejezdí. To už na mne tedy bylo za těch pár dní, a hlavně na ten čtvrtek,
věcí podléhajících Murphyho zákonům vážně trochu moc.
Z jadrnými kletbami jsem se tedy vydala do šplhání na vršek petřínského kopce.

Jedinou útěchou mi mohlo být to, že začalo pomalu na mé půlce města
zpoza mlhy vykukovat sluníčko a snažilo se mi cestu zpříjemnit ...

Další články




CARPE DIEM Úžasný