Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Strach, náš věrný průvodce životem....

20. srpna 2010 v 11:10 | Vendy |  TÉMA TÝDNE
Ano, strach nás věrně provází celým životem.Bojíme se jako děti, dospělí i staří. Bojí se muži i ženy.Lidé i zvířata. V našem životě je strach všudypřítomný.Jako děti se bojíme tmy, bouřek, první cesty do školy, bojíme se neznáma..... Někdy nás strach ochromý, jindy jen tak polechtá.
Jako dospělí se bojíme o život, rodinu, práci, zdraví. Bojíme se abychom nezklamali ty, které máme nejraději....
Jako staří se bojíme bezmoci, závislosti na jiných, nemocí, smrti....

Máme strach o své kamarády, bez kterých by nás jejich ztrátou kus zmizel. Bojíme se o ty, které milujeme natolik až máme dojem, že jejich ztráta by nás zničila.

Muži se bojí o své ženy, ženy o svém muže.Rodiče o své děti a děti o své rodiče. Máme ale také strach o přízemní věci, o plné lednice, o luxusní auta, a někteří o svoje tzv, práva, o které je chce někdo ať už právem nebo ne připravit.
Nevidíme ale ve svém strachu o luxus, ty kteří se denodenně bojí, že příjde statik a jejich pracně a dlouhodobě udržovaný dům prohlásí za neobyvatelný a přijedou bagry které jej zbourají.

Bojíme se pravdy a tak vidíme jen to co chceme.Bojíme se pravdu říct a tak jen doufáme, že to nějak dopadne.Máme strach z budoucnosti a myslíme na strach, který jsme zažili v minulosti.

Bojíme se smrti a přitom jí někteří z nás každý den svým chováním vyzývají na souboj.Bojí se i doktoři, záchranáři, policisté.Bojí se špatného rozhodnutí, kterým by mohlo utrpět i mnoho lidí okolo. Bát by se měli ovšem i páni politici, u nich ovšem bývá ten strach mnohokrát jen slovní, což je vidět na jejich činech.

Někdy nás ovšem strach i chrání před nerozumnými kroky ke kterým nás nutí jiní. Chrání nám někdy život, protože nás odrazuje zariskovat tam kde to je nebezpečné.

Nemáme ale strach toho, že nás někdo odhalí když týráme své děti, které mají největší strach z toho, že nás zklamou , i přesto jak zle s nimi zacházíme.
Nemáme strach když týráme zvířata, která v nás kladou důvěru a svojí lásku.
Nebojíme se ničit přírodu a krajinu skládkami odpadů na kterých se válí i ty lednice o které jsme měli takový strach aby byly plné.Plníme vrakoviště auty o které jsme přece měli takový strach...

Bojíme se pavouků, výtahů, uzavřených prostor, otevřených prostor, pátků třináctého....Smějeme se těm, kteří se bojí ale umějí to dát najevo.My máme strach z posměchu který by mohl zasáhnout nás samotné. Někdy je náš strach iracionální, jindy má kořeny v minulosti.

Bojíme se zklamání, a klameme druhé.Bojíme se překročit svůj stín a vydat se na novou cestu, když nás ta stará zavedla do slepé uličky.Bojíme se ukvapených rozhodnutí, ale bojíme se přemýšlet.

Ano, strach má mnoho podob a provází nás celým naším životem, ale měli bychom se naučit ho potlačit. Dát mu jen ten kousek který mu dovolíme.Protože mít strach je přirozené.Ale nesmíme mít strach z toho že to nedokážeme!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 milda milda | 29. srpna 2010 v 8:51 | Reagovat

hezky napsané...i já mám své strachy, momentálně, zda ještě seženu práci..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný