Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Být či nebýt....

26. ledna 2011 v 14:39 | Vendy |  TÉMA TÝDNE
Tato otázka klasika může být někdy pro někoho otázkou vcelku zásadní.Skončit se svým životem dobrovolně nebo ne?
Nikdo nikdy nepochopí, pokud se setká s tím, že se někdo z jeho blízkých či kamarádů nebo přátel odhodlá sám odejít dobrovolně ze života, PROČ. Co je k tomu vedlo, jaký popud to byl. Většinou je to pro všechny hlavně velký šok a pak následuje období otázek. Nemohl jsem tomu nějak zabránit, nezkoušel se mi někdy svěřit se svými problémy a já ho odbyl, určitě nějak chtěl pomoct a já si toho nevšiml.....a jiné a jiné.
Je pravdou, že někdy je to poslední zavolání o pomoc, někdy žádost o pozornost okolí, když máme dojem že si nás celý život nikdo nevšímá, jindy to může být zpráva o nemoci z které nemáme už šanci uniknout. Bezvýchodná finanční situace, nebo prostý strach a hrůza ze života.
Většina lidí si řekne, byl to zbabělec, neuměl se poprat s problémy. Ale je to opravdu zbabělost a nebo naopak obrovská odvaha udělat ten poslední a nevratný krok? Kdo ví! Pokud se nedostanem do těžké situace nikdo z nás to neví.
Když jsem před svojí operací páteře trpěla nesnesitelnými bolestmi nohy, a místo spánku prochodila hodiny a hodiny po pokoji a čekala až mi trochu zaberou prášky, došla jsem k poznání proč někteří prostě raději dobrovolně volí odchod ze života, než aby dál snášeli kruté bolesti.
Ono vědět každý nadcházející večer, že se zas nevyspím a čeká mne další probdělá a prochozená noc není vůbec nic příjemného, a pokud to trvá delší dobu, je to velký nápor na nervy a psychiku vůbec. Já měla to štěstí, že jsem věděla že ta operace se blíží a že mi okamžitě pomůže, ale někteří tu šanci nemají...

Každá sebevražda je pro okolí hrozná, ale nejhorší asi jsou sebevraždy dětí ze strachu. Ze strachu přinést domů špatné vysvědčení, ze strachu, že se provalí nějaká lumpárna ve škole , ze strachu z toho, že jsme v něčem zklamali jejich očekávání. To by se nemělo stávat, měli bychom ve vztahu ke svým dětem potlačit své vlastní neukojené ambice, nechtít z nich udělat něco co nejsou a ani být nemohou, jen pro to že nám se to nepodařilo.

Jsou sebevraždy anonymní a pak ty, které vešli do dějin a staly se slavnými. Mezi ty "klasické" patří sebevraždy filozofů Senecy a Sokrata, i když u obou šlo vlastně o udělený trest smrti. Senecu k němu odsoudil jeho žák císař Nero a Sokrata zas aténští vládci. Ostatně ve starověkém Římě nebyla sebevražda přikázaná samotným císařem ničím neobvyklým. Buď tím sledoval svůj vlastní prospěch finanční, neboť majetek obžalovaného vždy připadl císaři, a nebo pokud šlo o spory mocenské a politické a onen provinivší se nešťastník přece jen býval císařovým oblíbencem, sebevraždou se vykoupil a uchoval čest pro svoji rodinu.

A což ona slavná sebevražda Ofélie z Shakespearova dramatu Hamlet,která už století dojímá na divadle tisíce diváků. Romeo a Julie, Werther z Utrpení mladého Werthera....to jsou zase klasické sebevraždy literární.
Rituální sebevraždy japonských samurajů, tzv.sepuky....
Sebevraždy známých a slavných zpěváků, herců, politiků....

Ať už je to kdokoli kdo se tímto způsobem rozhodl odejít ze života, nezaslouží si naše odsouzení ani pohrdání jen proto, že neměl už sílu dál nést nějaký svůj příznačný životní kříž. Nikdy nevíme do jaké těžké životní situace se můžeme dostat my sami, a kdy nás napadne že nakonec takto ode všeho odejít by mohlo být v té dané chvíli pro nás tím nejlepším řešením.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Foggytus Foggytus | Web | 26. ledna 2011 v 14:46 | Reagovat

pěkný blog .. na mém blogu je bleskovka za diplomek tak pokud chceš tak se můžeš zapojit :)) ..papa

2 Káčko :P Káčko :P | Web | 26. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

Ahojky máš úžasný blog pls koukni na www.osobni-denikk.blog.cz děkujem :)

3 sasha-world sasha-world | Web | 26. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

ahoj, podivas se prosim ke mne? :)

4 livga livga | Web | 26. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

som si zalozila stranku a budem tam vyučovat chemiu kto by chcel ta nech sa ozve

5 >***BlackMadame***< >***BlackMadame***< | Web | 26. ledna 2011 v 15:03 | Reagovat

Moc pěkný článek...všechno vystihuje... :) a shoduje se s mým názorem... :)

6 mimit mimit | 26. ledna 2011 v 15:42 | Reagovat

Opravdu velice hezky napsaný článek. :) Jak už jsem kdysi někde napsala - je velice lehké někoho soudit, ale vždy bychom měli pořádně znát okolnosti, za kterých daný člověk něco udělal. A tak je to i se sebevraždou. Dokud nebudeme v takové situaci (a doufám za nás všechny, že se nám taková situace vyhne), tak jen těžko pochopíme, jak psychicky dole se člověk musel cítit...

7 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 15:46 | Reagovat

Zdravím všechny,

sebevražda je velmi složité a komplexní téma. Lidé se mnohdy dostávají do situací, kdy se domnívají, že není cesty pryč...já si však myslím, že ta cesta je. Pracujme zde s předpokladem, že existuje "nějaký" Bůh - pakliže ano, musíme se v rámci sebevražd úzce zamýšlet i nad tím, má-li k tomu všemu co říci i jeho existence..

Zde však není prostor pro rozbor všech myšlenek, proto Vás zvu na článek zde:

http://zivot-nazory.blog.cz/1101/ztrata-smyslu-zivota-sebevrazda

S pozdravem

Marpefi

Ps. jestli si někdo myslí, že tím unikne problémům, tak se žel hodně plete...

8 worlddandie worlddandie | 26. ledna 2011 v 16:16 | Reagovat

[7]: Ani já si nemyslím, že sebevražda je dobrý způsob úniku od problémů a bohužel to většinou přinese kupu velkých problémů těm druhým.A omlouvám se, ale já v Boha nevěřím, svůj názor proč, jsem již řekla v článku o kostelích, nicméně prosím, kdo věří ať věří, každý má právo žít a věřit v čem chce.

9 worlddandie worlddandie | 26. ledna 2011 v 16:24 | Reagovat

[3]: Jo, tak pořádné koupeli se nic nevyrovná:-).Já právě z jedné vylezla.Ještě je navíc dobrá bublavka do vany, ale pozor BEZ pěny, jinak se vystavuješ nebezpečí že se v té pěně ztratíš a budeš hledat cestu zpátky....

10 signoraa signoraa | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 18:27 | Reagovat

Vendy, za tenhle článek máš ode mně 5 hvězdiček. Je to báječně napsané. :-)

11 Amelie Amelie | Web | 22. července 2011 v 21:54 | Reagovat

Moc hezky napsané. I já jsem se ocitla před 8-9 lety na dně a uvažovala jsem o "odchodu". Jsem ráda, že jsem to neudělala. Všechno zlé je k něčemu dobré. Potíže v mém manželství mě přivedly na cestu k Bohu a já jsem za to moc ráda. A dovedu se ted vžít do pocitů někoho, kdo nad tím uvažuje. Nemůžeme nikoho odsoudit, protože nikdy nevíme, CO ho k tomu vedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný