Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Kostely - magická místa.....

14. ledna 2011 v 12:03 | Vendy |  MOJE (Z)POVÍDÁNÍ
Svatý Vít

Kostely jsou místa kde se sbíhá minulost, často i velmi vzdálená, s přítomností. Kostel je často jedinou zachovanou stopou, kterou nám zde zanechal jeho stavitel. A někdy ani jeho jméno není známé, jen jeho dílo. Ať už se jedná o kostel v malé vísce, nebo o známou katedrálu, vždy byl určitým stmelovacím prvkem. Ovšem někdy i prvkem rozkladným. Musím přiznat hned ze začátku, že jsem člověk silně ateistický a navíc s velkými výhradami k církvím jako takovým. Právě pro jejich rozkladný účinek a velkou nesmiřitelnost. Vždyť kolik jen zla přinesly a stále přinášejí po celém světě války vedené ve jménu boha. Ať se jmenuje jak chce, a i důvody se zabalí do politických frází, stále prvotním důvodem je víra, a to jakákoliv. Nesnášenlivost muslimů vůči křesťanům. Křesťanů vůči Židům. Katolíků vůči hugenotům. A další, a další. Samozřejmě někdo může namítnout, že ne všechny válečné konflikty vyvolala církev, a má samozřejmě pravdu, jen chci poukázat na to, že VĚTŠINA konfliktů vznikla a vzniká kvůli církevní nesmiřitelnosti.

Nicméně samozřejmě se nedá ale ani přehlédnout jejich role vzdělávací, kulturní i humanitární. I když je v tom určité schizma, posílat pomoc lidem na místa, kde dochází dnes a denně k masakrům právě kvůli bohu. Ale kde vznikaly první špitály, školy pro chudé, lékařské univerzity? U klášterů, jako církevních zastoupení. Vždyť kolik význačných vědců a myslitelů kvůli církvi mohlo v minulosti vystudovat a věnovat se vědě. Kolik mistrovských děl malířských nebo sochařských by nikdy nevzniklo díky objednávce církve. A kolik nádherných katedrál a kostelů po celém světě by nestálo, a lidé by je nejezdili obdivovat.Možná si to ani neuvědomujeme ale velké množství z těch nejkrásnějších, nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších památek je sakrálního původu, od egyptských pyramid po Gaudího katedrálu v Barceloně.

Já miluji kostely od dětství kdy jsem se svou babičkou chodila po Praze a ona mi vyprávěla o těch kdo je postavili, co kde je v jakém kostele zajímavé, jaká pověst se k němu váže. I když byla věřící, nikdy se mne nesnažila do své víry vtáhnout. Naše procházky byly ty nejlepší a nejzábavnější hodiny dějepisu kterých se mi kdy dostalo.
Týnský chrám










Při návštěvě Týnského chrámu se samozřejmě nedal vynechat hrob Tycha de Brahe a při pohledu na protější staroměstskou radnici nevzpomenout na smutné události doby pobělohorské a popravy sedmadvaceti českých pánů, což ovšem byla opět genocida české protestantské šlechty ze strany katolických Habsburků. Vedle Týna v domě u Kamenného zvonu pobývali čeští králové, ať už Václav II, nebo Jan Lucemburský a i Karel IV.
Vyprávěla mi o historii dvora a celnice za Týnem zvaným Ungelt, místě kde se ubytovávali obchodníci z celého světa a kde se sbíhali prameny bohatství ze zboží dováženého do Českého království.



Svatý Mikuláš







V kostele Svatého Mikuláše mi vyprávěla o legendě vážící se k jednomu obrazu, obrazu sv. Xaveria, která posloužila romanopisci Jakubu Arbesovi k napsání povídky o tajných symbolech na obraze které vedou k velkému pokladu.



V kostele u sv.Havla visí na zdi stará zčernalá uschlá ruka která prý patřila jednomu zloději. Chtěl ze sošky Panny Marie ukrást drahocený náhrdelník a ona jej za tu ruku chytila a držela celou noc až do rána, kdy přišli biřicové a jelikož nechtěla ruku pustit, byla mu uťata a pro výstrahu pověšena na zeď.
Svatý Mikuláš
Mám ráda vůni a atmosféru kostelů, ticho a hru světel a stínů, okamžiky kdy slunce proniká nádhernými vitrážovanými okny aby na podlaze vytvořilo barevnou mozaiku. Pokaždé když jsem někam přijela moje první cesta vedla do kostela, nasát jeho magickou sílu, jen tak posedět a sklidnit se. Pozorovat lidi, kteří do něj přicházejí a přemýšlet o tom, jakým směrem se třeba ubírají jejich životy. Poslechnout si varhany hřmící Bachovu fugu, to je nádherný zážitek.
Jen tak posedět po hektickém dni v tichém kostele je úplný balzám na nervy a doporučuji to každému.A lhostejno jestli to je právě v tom kouzelném a prostém malém kostelíku na vsi, nebo některém z nádherných barokních či gotických kostelů ve velkých městech.Jde jen a jen o tu magickou atmosféru.

A když se o vánocích v kostelích objeví betlémy a rozsvítí adventní věnce a o když se začnou scházet věříci i ateisté na půlnoční mši, zazpívat koledy či poslechnout si velebné tóny Rybovi České mše vánoční, pak se konečně dostane na onu prvotní stmelovací funkci víry, kdy se spomalíme a začneme uvažovat sami o sobě, najdeme si v té šílené rychlosti dnešní doby chvilku na klidné posezení, či prohození pár slov se sousedy i s cela neznámými lidmi. A v tom je právě ta magie okamžiku ztráveného v kostele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 22:43 | Reagovat

Je to moc krásně napsané. Stejně jako ty, cítím v kostelích zvláštní atmosféru, tajemno a klid. A i když nejsem věřící, při návštěvě Svatopetrské katedrály ve Vatikánu jsem si šla pohladit nohu sv. Petra. Nevím proč, asi tou atmosférou.
Fotky jsou moc pěkné.

2 Amelie Amelie | Web | 22. července 2011 v 21:56 | Reagovat

I já mám moc ráda kostely. Naslouchám tichu i Božímu slovu.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. července 2011 v 9:50 | Reagovat

[2]:Pro mne kostely znamenají úžasnou stavitelskou lahůdku, ale i tu atmosféru mám moc ráda :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný