Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Co s iluzemi?Jedině je ztratit!.....

3. března 2011 v 11:34 | Vendy |  TÉMA TÝDNE
Tak se tak sama sebe ptám, k čemu nám vlastně jsou iluze dobré? A hned si i za sebe odpovím, abychom měli co ztrácet! Celý život žijeme v nějaké iluzi, kterou stejně nakonec ztratíme. A celý život nás tyto iluze zatraceně brzdí a stojí hodně zbytečných sil , které jsme mohli napřít úplně někam jinam a mnohdy i smysluplněji.
Nedávno jsem oslavila padesátku, a to mne i trochu opravňuje k určitému bilancování uplynulých let a toho jak jsem žila. A hlavně k tomu, abych si uvědomila kolik iluzí jsem za tu dobu ztratila. A není to bilance věru radostná. Ty ztracené iluze někdy setsakra i bolí.
Z dětství v nás přežívá iluze o tom, že naši nejbližší s námi budou pořád, že nikdy neodejdou. Ale život nás brzy přesvědčí o tom, jak moc jsme se mýlili. S iluzí nekonečné lásky a vidinou duhy klenoucí se nad naším celým dalším životem vstupujeme do manželství a pak i do rodičovství. Jenže osud, mrška jedna proradná, má pro nás připravený úplně jiný scénář. S iluzí toho, že se na stará kolena budeme mít alespoň trochu lépe, že zajistíme dětem lepší život se vrháme do podnikání abychom nakonec zjistili, že náš milovaný stát a potažmo i svět má s námi úplně jiné plány. Žijeme v iluzi, že když budeme slušní, budeme se mít lépe, než ti kteří bez skrupulí okrádají. Bohužel i tuto iluzi ztratíme v okamžiku, když si pustíme televizi, poslechneme si rádio či přečteme noviny, protože zjistíme že slušnost se dávno, dávno nenosí. Jak mezi lidmi, tak mezi politiky.
Každé ráno se budím s iluzí, že nový den přece jen ukáže, že to není snad až tak špatné, jenže první setkání s realitou mě zase rychle vrátí na zem. Čím víc iluzí ztrácím, tím menší mám radost ze života. Navíc se i nějak ztrácím sama v sobě, a už vůbec si nedělám iluzi, že se ještě někdy dopracuji zářných zítřků, duhových dnů a světlé budoucnosti. Na to jsem už ztratila příliš mnoho iluzí.....





















P.S. Tyhle dva obrázky mi taky evokují ztracené iluze, ve spravedlnost, slušnost, a to že se nemusíme bát budoucnosti.....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 10. března 2011 v 22:17 | Reagovat

Báječně napsané a přesné. Iluze ztrácíme celý život.
Já se teprve ted' dostávám na další blogy a pročítám se značným zpožděním články. Tenhle patří mezi nejlepší na dané téma, které jsem zatím četla.

2 worlddandie worlddandie | E-mail | Web | 11. března 2011 v 9:08 | Reagovat

Ahoj Alí,tohle téma přišlo pod ruku jak na zavolanou.Ale tebe jedinou to nakoplo ke komentáři. Padesátka, babča v nemocnici, Máta odešla a tak jsem rekapitulovala co jsem doposud vlastně dosáhla.Nakonec jsem zjistila že většinou jsem žila v nějaké iluzi, kterou jsem pak hodně rychle ztratila a někdy to setsakra bolelo.A nejhorší je, když tě o iluzi připraví někdo, o kom si myslíš že by mohl být dobrým parťákem pro volné chvíle a kámošem na pokec....a on tě dost tvrdě vrátí na zem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný