Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Fotografie - past na prchavý čas.....

28. dubna 2011 v 12:07 | Vendy |  OBRÁZKOVÉ ÚLOVKY
V naší rodině se fotografovalo vždy, ať už to byl děda, nebo moji oba otcové, můj muž, a i syn s dcerou. Používali se různé fotoaparáty, od archaické dvouoké zrcadlovky Rolleiflex, přes malé a jednoduché foťáčky Pionýr, Ljubitěl, pak větší Zenit a první kompaktní fotoaparáty, až po dnešní digitály. Já se učila fotit právě tou starou Roleikou. Dva objektivy a nahoře se promítající obraz. Vysoce kvalitní objektivy Zeiss zaručovaly kvalitní snímky. Pokud chtěl člověk ale ulovit nějakou momentku, bylo to horší, než se zaostřilo, než se promítl daný snímek a než se zmáčkla spoušť, byl fotografovaný objekt fuč. Zato statické fotografie byly opravdu pěkné. Fotilo se buď na formát filmu 8x8 cm, 4x4 cm a když se přidal speciální adaptér tak i na klasický kinofilm. Takže buď 12, 16 nebo 36 snímků. A samozřejmě i na barvu. Později jsem měla ony jednoduché foťáčky, ale ty mne dost zklamaly, kolikrát se stalo, že se s celého kinofilmu nasnímalo jen pár obrázků, nebo byly divně naexponované. Fotoaparát se stal na dlouhou dobu mým stejně věrným průvodcem na mých cestách na chalupu jako kytara, a vlastně po celou dobu dospívání i mlaďáckých let mne neopustil.


Další fotoaparát kterým jsem fotila byl Zenit. To už bylo v době kdy jsem byla vdaná a patřil mému muži. Velký a docela těžký fotoaparát, nicméně na svoji dobu( roky 84 - 90) dost kvalitní poloautomat, s vestavěným expozimetrem, tudíž odpadlo obíhání objektu právě s tímto přístrojem. Fotil opravdu velmi kvalitně a dobře. Ale i on nakonec skončil v propadlišti času a na jeho místo nastoupily kompakty, ať už Yashica, nebo Kyocera a jiné. To byly klasické dovolenkové fotoaparáty na snímky typu Já a moře, Já a antické sloupy a pod. Pak přišla dlouhá odmlka, kdy jsem nevzala fotoaparát do ruky. Další vlna přišla vlastně až s érou digitální kdy jsem tu a tam vyfotila miciny, nebo psy. Ale opětovný zájem nastal až s příchodem Bobeše před třemi lety. A fotografování na výstavách, na cestách, na zahradě..... a hlavně na tenhle blog, protože bez obrázků to prostě nejde.


Samozřejmě, že s digitální érou odpadlo vybírání opravdu kvalitních záběrů, protože přece jen byl člověk omezen počtem 36 snímků. Dalo se to řešit i větším počtem svitků filmu v kapse, ale stejně si člověk dobře rozmýšlel co kde vyfotit. A pak, ono napětí a čekání až fotografie vyvolají, udělají snímky a člověk si celý nadšený dojde do Fotografie pro pytlík s hotovými fotografiemi aby ho okamžitě na ulici celý nedočkavý otevřel a prohlížel je co a jak vyšlo. Zklamání nad tím že zrovna ten nejvíc chtěný záběr nevyšel, nebo není tak kvalitní jak by si člověk představoval anebo zas nadšení z toho, že ty snímky z míst kam se již nikdy nepodíváme, nebo ze situací které již nikdy nenastanou se podařily k plné spokojenosti.Tak tohle mi dneska u digitálu hodně chybí. Ale zase se nabízí spousta jiných možností, a jednou z nich je makrofotografie. I když to foťák umí sám, stačí si jen navolit potřebný program, není to zdaleka tak jednoduché udělat pěkný a zajímavý snímek. Musím přiznat, že na blízko bez brýlí vidím dost špatně, ale zase nenosím je pořád sebou a tak vlastně to co vyfotím na makro je pro mne vždycky velkým překvapením když si je pak stáhnu na počítač. Někdy jsem až překvapená co se vlastně podařilo vyfotit......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janah Janah | Web | 28. dubna 2011 v 22:19 | Reagovat

To co tobě na digitálu chybí, za to jsem vděčná - v dětství padaly mé úspory na vyvolání fotek a lituji, že jich  mám jako šafránu. U digitálu mi vyhovuje, že hned vidím výsledek, hned vidím co dělám špatně a zkouším znova a znova a zadarmo, dokud z foťáku nedostanu co chci. :-)

2 worlddandie worlddandie | E-mail | Web | 29. dubna 2011 v 8:29 | Reagovat

[1]: No, tak to mi povídej, to bylo peněz za fotky, dokázala jsem za víkend profotit tři, čtyři filmy. Já mám hodně fotek z těch mlaďáckejch let, a následné co se fotili děcka, manžel si fotky sám dělal, tak vždycky když mě popadne chandra, vytáhnu krabici, alba a prohlížím. A když mě naštve dcera, tak vyberu její fotky z dětství a ukazuju je jejímu příteli. Většinou se hned sklidní abych jich nevytáhla ještě víc:-)...
Ale jinak ta možnost vymazávání fotek do té doby dokud to není perfektní, tak to se mi taky líbí a vyhovuje mi to.

3 signoraa signoraa | Web | 29. dubna 2011 v 9:58 | Reagovat

Já začínala s focením fot'áčkem Pionýr a i když fotky byly víc než nedokonalé, měla jsem je ráda. Pak později jsem fotila manželovou zrcadlovkou a dokonce sama dělala fotky. Když jsem později začala fotit na barvu, lezlo do hodně do peněz.
Takže já jsem za digitální fot'áky vděčná. Výsledek je hned, můžu si udělat víc obrázků, tzv. na jistotu. Jen jsem si musela k počítači přikoupit externí HD, abych fotky měla kde archivovat.
Musím pochválit fotky, jsou nádherné. :-)

4 Amelie Amelie | Web | 12. července 2011 v 0:23 | Reagovat

Krásné fotky a náádherné detaily.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný