Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK








Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 21. května 2011 v 19:31 | Reagovat

Já mám dost těžkou zrakovou vadu a tak jsem za techniku hodně vděčný. Pomáhá mi, kde jen může. Od navigace až po mluvící teploměr.
   Vyrůstal jsem v sedmdesátých letech na vesničce v dřevěném domku, kde jsme sice měli elektřinu, ale nebyla tam voda. Tu jsme vozili na káře v bandách z místního JZD. Měli jsme na dvorku dřevěnou kadibudku, která tam stojí i dnes. Barák už je tam nový, ale budka zůstala. Nedávno jsem tam byl na návštěvě u příbuzných a musel jsem se smát, když jsem si tahal maily mobilem sedíc v té budce. Kdo ví, co nás v té technice ještě čeká.
   I já ale uznávám, že nedělní procházky do lesa, jídlo na zahradě a klid bez mobilů měly něco do sebe.

2 signoraa signoraa | Web | 22. května 2011 v 0:20 | Reagovat

Jsem také vděčná za techniku, která nás obklopuje. Vzpomínám, že jsme doma měli jen rozhlas po drátě, znamenalo to, poslouchat jen jednu stanici. Televizi jsme neměli, na tu jsme hodně dlouho chodili k sousedům. Když pak rodiče televizi koupili, byl to pro nás zázrak. Počítač byl v době mých studií místnost, kam se operátoři přezouvali a převlékali. Takhle by se dalo opravdu vzpomínat do nekonečna.
Jsem vděčná, že jsme obklopeni těmito vymoženostmi, ale mrzí mě, že nejsem mladší. Pro nás to přišlo dost pozdě.

3 worlddandie worlddandie | 22. května 2011 v 9:56 | Reagovat

[1]: S kadibudkama jsem také vyrůstala, ať už tady na chatě jako malá holka, pak ne chalupě, než se tam asi po deseti letech přistavil zděný záchod s koupelnou a ve finále i když jsme koupili ten dům na vsi kde teď žijeme. Jen byly porůznu tu méně či více luxusně vybavené:-). Jinak ti děkuji moc za návštěvu, je mi ctí a doufám že ke mně zavítáš i příště....

4 worlddandie worlddandie | 22. května 2011 v 10:00 | Reagovat

[2]:Rozhlas po drátě doprovázel doma celé moje dětství, a když jsme si koupili první automatickou pračku,a dalo se prát první prádlo v ní tak jsme všichni před ní stáli a dívali se jak na televizi. A to jsme byli doma tři generace, moji prarodiče, v té době už lidé blíž sedmdesátce, moji rodiče a já...Ale musím říct, že technika ano, ale když zase vidím co to dělá s dětmi, tak si říkám, že by se nic nemělo přehánět...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 



CARPE DIEM Úžasný