Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Ještě k nevěře.....

4. května 2011 v 12:33 | Vendy |  TÉMA TÝDNE
Dalo by se říct, že vzhledem k tomu jak se v médiích v posledních letech informuje o nevěrách známých osobností zdálo by se, že je nevěra fenoménem dnešní doby. Ale opak je pravdou. Přeborníky v nevěře byli již římští císaři, po nich francoužští králové a šlechta okolo královských dvorů všeobecně. Vyjímkou byl snad jen silně katolický a velmi upjatý španělský dvůr, ale i tam by se jistě nějaká ta aférka našla. Já osobně z nevěrou nemám problém, nemyslím tím že si jsem jistá že mám věrného muže, nebo že já mám sklony k tomu podvádět na každém kroku. Ne, já nemám problém v tom jí tolerovat. Tímto kacířským prohlášením možná nadzvednu na židlích mnohou ženu, které se třeba někdy přihodilo že jí manžel byl nevěrný. A půjdu ještě dál, znám několik žen, které bez obalu řekly, že by dokonce někdy byly rády, kdyby si jejich manžel našel milenku. A to mají manželství spokojená bez nějakých velkých nedorozumění.

Zastávám názor, že i když se samozřejmě řídíme nějakým morálním kodexem což není nic proti ničemu, tak nikdo nikoho nevlastníme, takže každý má nárok na to jak žít svůj život. A co si budeme povídat, pokud jsou nevěrní muži, tak s kým tedy jsou nevěrní? Z jinými ženami! I když ve všech průzkumech se objevuje podstatně menší procento žen které přiznávají nevěru než mužů. Jenže bez žen to až tak dobře nejde, pominu - li minoritu gayů a lesbiček. Jde o to, že pokud je jeden nebo druhý z nevěrníků člověk inteligentní, nikdy nedopustí aby tím svému partneru nějak ublížil, či ho vystavil veřejnému posměchu. Což znamená, že pokud je to jen trochu možné, nebude hned běhat za advokátem a žádat o rozvod, případně nebude hned partnerovi se slzami v očích vykládat, že mu byl, nebo je nevěrný. Známé pravidlo dr. Plzáka :" Zatloukat, zatloukat, zatloukat...." není až tak od věci. A pokud se příjde na to, že přece jen nějaká nevěra byla, spíš si v klidu sednout a zjistit příčiny. Protože spokojení partneři nepotřebují hledat náhradu či rozptýlení někde jinde. V zásadě jde tedy o to, že jeden nebo druhý z partnerů je v něčem velmi nespokojen a tak hledá to co postrádá doma u někoho jiného. Tudíž se dá říct že vina je na obou stranách. Jde jen o to si umět říct co tedy není v pořádku.

Je pravdou, že spousta lidí to neumí, a pak dochází ke zcela zbytečným rozvodům a rozchodům. Už slyším jak mi okolo uší bzučí rozhořčená slova a přání toho abych si to tedy zkusila na vlastní kůži jaké to je a zkusila si to řešit nějakým vypovídáním či smírnou cestou když manžel odejde za jinou a nechá doma manželku s dětmi bez zaopatření. Jen za sebe mohu říct, že bych to asi dokázala ustát a i odpustit pokud mi partner za to stojí a nechci ho ztratit. Protože by v tom byla i totiž nějaká moje vina, pokud se uchýlil k takovému kroku. Ovšem pokud nechce on nebo si to alespoň myslí že nechce dál nastalou situaci řešit, prosím, pak je čas na soudy a rozvody. Myslím že ono křesťanské :" Kdo jsi bez viny, hoď kamenem" naprosto vystihuje situaci, protože na nevěře nesou vinu většinou oba partneři.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný