Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Máte rádi ticho?...

19. září 2011 v 14:43 | VendyW |  TÉMA TÝDNE
Můj muž ne, říká, že jako malý si užil ticha dost a dost, když býval doma sám a tak u nás pořád musí být puštěné rádio i když ho většinou nikdo neposlouchá. Já na rozdíl od něj mám ticho ráda, snad proto, že zase u nás doma nikdy nebylo. Ne že by se moji rodiče pořád hádali, ale bydleli jsme s babičkou a dědou v jednom bytě, takže se neustále někde něco povídalo. A jelikož můj děda byl hluchý, tak se povídalo hóódně nahlas.
I na prázdninách nebylo okolo mne nikdy moc ticho, to se pro změnu chodila k nám do rybníka koupat skoro celá ves. Bylo to velice zvláštní. Ten rybník byl na našem pozemku, aby taky ne, když jsme měli mlýn. Co by taky byl mlýn bez rybníku. A u rybníku byl malý sádek se stromy kde se tedy všichni slunili, my děti hulákali, ozývalo se šplouchání a cáchání vody a pod hrází si dávala naše rodina u stolu spokojeně kafe a odpovídala na neustálé pozdravy těch kteří se k rybníku vydali. Dnes mi to připadá skoro neuvěřitelné, zvlášť v době, kdy jsme se naučili stavět mezi sebou navzájem vysoké zdi a ploty.

Ale zpět k tichu... to nastalo až dost dlouho večer, tak kolem desáté, kdy my domácí děti jsme se naposledy vykoupali a šli do hajan. To pak jsme ho už ale nevnímali protože jsme hned usnuli.
Nemám ráda zimu, ale miluju zimní ticho na procházce když chumelí. Znáte to, vločky se sypou z nebe, všechen ruch je tlumený, jakoby jste byli pod hladinou, jen kroky vržou v čerstvě napadaném sněhu. Ještě krásněji to ticho vyzní v lese, jen tu a tam se ozve trochu hlasitější žuchnutí, když se sníh sveze z větví stromů.
Ráda poslouchám letní ticho v lukách, i když tam úplně ticho není, cvrčci koncertují, včely bzučí a někde nahoře v modři oblohy se ozývá skřivan.
Majestátní a voňavé ticho v kostele, kde se jen tu a tam ozvou šoupavé kroky babky která se přišla pomodlit. Nebo po tom, co dozní poslední bouřlivá věta varhanního koncertu. Pro to ticho si do toho kostela ráda zajdu i když jsem ateista.
Moje dcera by přidala ještě i ticho v horách, vysoko nad hemžením v nížině. Jen se tu a tam ozve křik orla, nebo káněte, písknutí sviště, či klapot kutálejícího se kamínku...
Ticho před bouří, takové kdy se najednou zničeho nic všechno utiší do absolutní letargie a čeká co se přiřítí za pohromu.

Ale i ticho ve dvou může být úžasné. Zvlášť když jste ve společnosti někoho, koho milujete. Nemusí se nic říct, ale při tom je vlastně řečeno vše. Vnímáte se navzájem a na nic nepotřebujete slova.
Existuje ticho veselé, ale i ticho smutné. To když zůstane člověk úplně sám, bez rodiny, přátel, kamarádů. Ticho pokoje kde někdo sedí a marně čeká, jestli si na něj jeho "blízcí" vzpomenou a přijdou se ńa něj alespoň jednou jedinkrát podívat. Ticho nemocničního pokoje kde se čeká na smrt, rušené jen pípáním sledovacích přístrojů. Překvapené ticho po slovech která zranila a neměla být nikdy vyslovena.

Ticho může být těžké, překvapivé, zádumčivé, slavnostní nebo tísnivé. Ale mělo by ho být tak akorát, ani ne moc, ani ne málo. Tak akorát na odpočinutí, nebo na přečtení pár kapitol z oblíbené knihy nebo této krátké úvahy...


Sice jde o hudbu, ale i některá melodie může připomínat ticho, alespoň já to tak z některých skladeb cítím. I třeba z této.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 19. září 2011 v 15:26 | Reagovat

Napsala jsi to krásně, nemám co k tomu dodat. U mne je to hlavně tak, že miluji a užívám si ticho, tedy i samotu, když vím, že někdo koho mám rád a on pravděpodobně mne (to člověk nikdy neví na 1000% :D) je nablízku a tedy že nejsem sám.
Teď v Bochumi, když přijdu z práce, mám bohužel toho ticha až moc. Ale pracuji na tom. :-D

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. září 2011 v 15:57 | Reagovat

U mně to funguje i na dálku, tedy s tím kdo je mi blízký :-), to je takové zvláštní souznění. A když už mám moc ticha, tak si pustím cédo s Hapkou a Horáčkem a poslouchám texty. Nějak mi teď ty jejich texty a hudba sednou víc než kdy jindy, možná proto že prostě vím, že je někde jeden člověk který pro mne momentálně moc znamená.

3 Iveta Iveta | Web | 19. září 2011 v 17:13 | Reagovat

Jak napsal tvůj blogový komentátor Pavel - napsala jsi to krááásně - ani já nemám slov! Ještě krásněji jsi napsala reakci na jeho komentář.
Moc bych si přála to umět sdílet s tím kdo je mi blízký a nemůže být se mnou, na dálku. Jsem sice romantik, ale tohle jsem se pořád ještě nenaučila! :-!
Ráda poslouchám hudbu, i když je mi při ní většinou smutno - ale takový Vangelis nebo Moby - to mě chytne za srdíčko vždy! :-)
Mým favoritem ale zůstává Ferda Mercury!

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. září 2011 v 17:28 | Reagovat

Ono to opravdu nefunguje z každým, jen s tím s kým si vyladěná na stejnou vlnu.A v tomhle případě to je hotové vlnobití :-D. Ale je pravdou, že ten dotyčný je taky tak trochu čaroděj... ;-)

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. září 2011 v 17:29 | Reagovat

[3]: Jo, starej dobrej Fredie...a Qeen vůbec, taky můžu....

6 alena alena | E-mail | 19. září 2011 v 20:38 | Reagovat

Ty jsi filosof,napsala jsi to moc hezky,úplně si vše vizuálně představuji.Bohužel už 10 let mám tinitus,takže ticho už neznám,pořád jakobych slyšela cvrčky,ale to jenom když na to myslím. :-D

7 signoraa signoraa | Web | 19. září 2011 v 22:52 | Reagovat

Krásně jsi to napsala a já si při čtení představovala zimní les, či velebné ticho kostelů. :-)
Užívám si ticha doma, myslela jsem si, že chorobu překonám. Mýlila jsem se, vrátilo se to po sobotním výletu a já skončila na antibiotikách. Ticho doma ted' ruší jen můj úporný kašel. :-!

[3]: To jsi moje krevní skupina, co se týče hudby. :-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. září 2011 v 8:39 | Reagovat

[7]: Tak se koukej pěkně léčit a k tomu si něco hezkého pouštěj :-) .No jo a co se týče hudby naa klasiku prostě není :-D .

9 pavel pavel | Web | 20. září 2011 v 10:46 | Reagovat

[6]: Nemusíš tomu věřit, ale funguje to. Kup si oblázek onyxu nebo nějaký z něho šperk, často ho nos a měj ho ráda. Bude to lepší. Hodně lidem, které znám, to pomohlo.

10 Amelie Amelie | Web | 20. září 2011 v 10:53 | Reagovat

Nádherně jsi to napsala...nemám co dodat. Vytryskly mi slzy - možná proto, že jsi mi připomněla nedávné ticho na jednotce intenzívní péče, možná proto, že nemohu jít naslouchat tichu do kostela...a možná proto, že jsi mi připomněla, jak miluji ticho VE DVOU, i když ten člověk je desítky km daleko... Souznění duší je asi to nejkrásnější, co znám. Díky za nádhernou melodii, takové mám ráda.

11 alena alena | E-mail | 20. září 2011 v 14:21 | Reagovat

(9)Děkuji za radu,už jsem taky zkoušela všechno možné,ale onyx ještě ne.Člověk si na to zvykne,ale kdyby se to tak dalo"odstavit",to by bylo báječné! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný