Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Jak se ukazuje, ještě není všemu konec....

6. října 2011 v 16:28 | VendyW |  MOJE (Z)POVÍDÁNÍ
Jo, jo, čert vždy dělá na stejnou hromadu, tak nějak je myslím to přísloví. Anebo taky když se daří, tak se daří....večer mi totiž Bobeš záhadně onemocněl. Celý den byl naprosto v pořádku, běhal po zahradě, blbnul s Belou, když za mnou přijel kamarád s dětství, s ohromnou radostí a nasazením ho vítal. A najednou když si jdeme jakože lehnout a spát, zhasnu tak najednou to začne. Bobeš camrá sem a tam, dejchá jak kdyby zrovna uběhl maraton a pořád chodí ke schodům a láká mne ať ho pustím ven. Chvilku se snažím ho přesvědčovat, že jestli si tedy nepamatuje, byl venku předpěti minutami, takže už to znovu není nutné. On je ovšem jiného názoru, takže se vyhrabu zpod peřiny a jdeme ven. A hlídám si ho, jestli opravdu chce ještě čůrat, kadit nebo třeba blinkat a ne jen nahánět ježky. Ale on chodí od ničeho k ničemu, pořád po mě kouká, a plouhá se kolem chaty. Zavelím domů, jde sice neochotně, ale jde.
Zalezu pod peřinu, zhnasnu a kruci, zase je to tu, camrání a dejchání....podotýkám, že v pokoji není nějaké vedro, jak možná někoho napadne, ale vcelku normálních 23 stupňů. To už mi trochu začínají pochodovat nervy a přemýšlím co kde mohl sežrat, ale nějak si při přehrávání toho co se celý den dělo nějak nic nevybavuju. Mezitím si zalezl na své místo pod postelí a ještě chvíli funí a najednou ticho. Vylítnu a zděšeně poslouchám jestli něco uslyším. Za chvilku slyším mírné chrupání takže si zase lehnu a trošku klidnější se snažím usnout. Ale ouha, najednou zase, děsné funění a opět uběhnutý maraton, a ticho.... a zas. Tak to jde až do tří do rána, kdy už totálně vynervovaná, vyděšená a ospalá odpadám a Bobeš taky. Poslední myšlenka před usnutím je, že ráno okamžitě startuju počítač a hledám kde tu je nějaký veterinář.
Ráno je Bobeš vcelku v pohodě, za to já jsem jak zbitá, mozek po dvou prášcích na spaní absolutně někde jinde než má být, sahám po noťasu a hledám ty veterináře. Jenže, na Mníšku 0, další až v Dobříši nebo Zbraslavi. Jenže nemám tu auto a ani v jednom městě to zas tak dobře neznám. Padne mi do oka Stálá výjezdová služba. No hurá, to by mohlo být ono. Ano paní doktorka je ochotná přijet, ovšem částka se pohybuje okolo tří tisíc. Super....hledám tedy dál a nacházím pana doktora který je z Dobříše a je ochoten také přijet, Ale nejdřív se mnou rozebírá jak se vlastně Bobeš choval a chová, uklidňuje mne, že to nevypadá na nic akutního máme změřit teplotu, a jestli mám po ruce nějaký prášek ke zklidnění žaludku ať mu ho klidně dám.Do misek na pití mu mám dát černý čaj a samozřejmě pokud se bude chovat nějak nestandartně ať mu zavolám. Veškeré procedury provedu, a jelikož si zase Bobeš dává chrupku i já zalézám a dospávám co se dá. V půl dvanácté mne vzbudí bagr rajtující po mém těle a když otvírám oči, dívám se do širokého Bobešova úsměvu. Ty potvoro, říkám mu, skoro celou noc mne tu nervuješ a teď se tlemíš? Tak uvidím. Byli jsme na procházce, normálně čůral, bobek taky byl dokonce ani žádný průjem, a teď si tu spokojeně chrupá v křesle. No nevím, možná jsem zbytečně plašila, možná to beru moc vážně.... Ale trochu se bojím jak se zase bude odvíjet noc.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | Web | 6. října 2011 v 19:19 | Reagovat

Ne nadarmo se říká, že pes je velká starost, že to je vlastně dítě navíc. Ale zase ta starost vyváží tu radost, když se na tebe ráno v pelíšku zubil jak pejsek, tak i určitě spokojený manžel! :-D Tak držím palce, ať jste už tuto noc v pořádku a klidně se vyspíte. Všichni :-D  :-D

2 alena alena | E-mail | 6. října 2011 v 20:17 | Reagovat

No to jsou starosti,navíc když pejsci neumí mluvit!Po takové noci jsem taky vždy na nervy a ještě v jiném prostředí,když je známý zvěrolékař daleko!Držím palce,ať už je dobře! :-)

3 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 7. října 2011 v 7:32 | Reagovat

Tak doufám, že dnešní noc proběhla už v klidu a ty i Bobeš jste vyspinkaní do růžova.

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. října 2011 v 18:07 | Reagovat

[2]: To je to, co mne taky nejvíc stresovalo, že tam nikoho z těch doktorů neznám a že tam není auto, což znamená buď ukecat veterináře aby přijel, nebo ukecat nového souseda o kterém toho moc nevím. Protože to jinak znamená táhnout ho autobusem do Dobříše, není to zas taková vzdálenost, ale abych neplatila to šílený jízdný musím ho mít v tašce a vláčej se s dvanácti kilama přes rameno a navíc když by mu nebylo dobře. Zaplať bůh, je snad v pořádku, asi se mu fakt tak stejskalo anebo mu opravdu něco nesedlo.

[3]: No už jsme doma a normálně už tady řádí s Matesem jak blázen....

5 Amelie Amelie | Web | 10. října 2011 v 10:15 | Reagovat

Betka to občas dělá taky...pouštím ji ven po 5 minutách, ona chodí, jak bludná duše a já nevím co chce...a to já pak rostu, i když máme přízemní domek..vždycky si říkám, co bych dělala, kdybych bydlela v 10. patře jako mamka a zrovna nešel výtah... Určitě bych s ní neběhla ven každých 5 minut.

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. října 2011 v 14:48 | Reagovat

[5]: Jo, a když ti to dělá do tří do rána, tak se pak nediv že jsem z toho zblblá, vyděšená a nevím pořádně kde mám mozek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný