Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Pro každého jiná....

8. ledna 2012 v 11:17 | VendyW |  TÉMA TÝDNE
...může být cesta za lepším životem. Záleží na tom, co zrovna ten dotyčný prožívá. Pokud je to peklo domácího násilí či psychického teroru, může tou cestou být rozvod a odchod od trýznitele. Pokud je to nespokojenost s prací, potřeba se realizovat jinak, či vystoupit ze stínu méně schopného ale třeba víc protěžovaného spolupracovníka, je tou cestou hledání jiného zaměstnání nebo odchod za prací do zahraničí. Pro jiného je cestou za lepším životem nákup drahého auta a tím snaha dát všem na vědomí " Podívejte se já budu za chvíli lepší než vy všichni kolem ". A jiní nachází svou cestu za lepším životem v tom, že pomáhají nezištně druhým, nebo se snaží pomáhat týraným a opuštěným dětem. A další se snaží najít lepší cestu životem opuštěným a také mnohdy krutě týraným zvířatům. Mezi těmi lidmi jsem v poslední době díky sociálním sítím našla spoustu dušiček spřízněných a zatím virtuálních kamarádů, kterým v jejich snažení fandím a držím palce. A hlavně jim závidím tu odvahu a vervu z kterou se za ta opuštěná a nešťastná stvoření perou. O to aby ti ztracení našli zase co nejdříve své pány, a ti ostatní se co nejdřív dostali k někomu, kdo je bude mít rád a dá jim zapomenout na to hrozné co se jim v jejich zvířecím životě stalo, a co jim někteří z nás říkající si Homo sapiens provedli. A že to někdy jsou hrůzy všech hrůz, čeho jsme schopni se ať už na dětech nebo zvířatech dopouštět.

Ale já sama ze své zkušenosti vím, že cestou za lepším životem může být i jedna jediná operace. Pro mne se začala před sedmi lety. Kdo někdy trpěl déle trvající bolestí mi určitě dá za pravdu, že zbavení se této je nádherná chvíle. Je to jak znovuzrození. Já mám vrozenou vadu páteře, kdy mi sebemenší vyhřeznutí plotýnky působí silné bolesti. A dostala jsem se do stádia, kdy ty bolesti byly už nesnesitelné a co hůř skoro žádné prášky už na ně nezabíraly. Prochozené noci v obýváku, kdy jsem bolestí nemohla spát, v sobě čtyři pět nejsilnějších Brufenů smíchaných s dalšími analgetiky a čekání kdy se buď zhroutím z předávkování nebo alespoň na chvíli ten mix bolest utlumí a já na dvě hodiny usnu. Každý večer stejné trauma z noci, žaludek už odmítal všechny ty brufeny, nimesily, tralgity a jiná svinstva a bolel. A čekání....na to jestli někdo onemocní a nebude moci jít na naplánovanou operaci a já budu moci místo něj. Dokonce jsem i začala chápat lidi, kteří to v takovém případě řeší tím, že prostě od té bolesti utečou navždy. Je to totiž neskutečně vyčerpávající a ohromný nápor na nervy všech. Rodiny i toho koho se ta bolest týká.
Měla jsem ale ohromné štěstí, že jsem si tohle stádium "užívala jen" měsíc a půl, pak mne bylo oznámeno, že mohu nastoupit k operaci. Veškerá rizika a obavy z narkózy mi byla v tu ránu ukradená, protože ta vidina toho, že se z ní vzbudím (nic jiného jsem si ani nepřipouštěla) a bolest bude pryč byla něco nádherného.
A všechno dopadlo tak jak jsem si představovala. Nic, nic, nic, žádná bolest po probrání, ohromná úleva a i taková maličkost jako že měsíc nesmím ABSOLUTNĚ A V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ sedět mne nějak nedokázala z té euforie vyvést....

Každý máme nějaký způsob který pro nás znamená cestu za lepším životem, pro mne to byla jedna jediná operace na neurologii v nemocnici Na Homolce. To, že ta cesta už napořád bude provázena určitými obtížemi a omezeními jsem již zjistila, ale stále i tak platí, že pro mne byla a je Cestou za lepším životem...... a možná za životem vůbec.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nathali nathali | Web | 8. ledna 2012 v 11:53 | Reagovat

Ahoj zvu tě na blog plný módy a dalších článků.
http://framboiseblog.blog.cz

2 alena alena | E-mail | 8. ledna 2012 v 13:15 | Reagovat

Velmi dobre te chapu,ja prodelala operaci na pateri na neurologii pred dvema mesici,ja jsem nemohla uz skoro chodit,ale ten prvni tyden po operaci jsem mela jeste horsi bolesti nez pred ni,pak se vse uklidnilo a ja zase muzu chodit!!!!Doufam jenom,ze to jeste dlouho vydrzi :-)

3 Amelie Amelie | Web | 8. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

I já Tě chápu, Vendy. Beru denně 10-11 tabletek od bolesti, nesmím řídit, pomalu mi to myslí nebo spíš nemyslí, pěkně to bolí...nevím, jestli se zhroutím  z tolika léků, nebo zda mi vypoví žaludek či játra...  Jsem moc ráda, že ti to pomohlo a že se ti ulevilo.
Ale mně se nejvíc líbily první 2 řádky...
Přeji ti, aby tvůj život byl jen lepší a lepší.

4 Malkiel Malkiel | Web | 8. ledna 2012 v 23:08 | Reagovat

To ti věřím, že ta operace byla pro tebe zisk lepšího života. Já teda osobně prakticky ani nevím, co to je bolest zad, ale před dvěma lety jsem sám nakládal těžkou sekačku do auta, něco se mi skříplo v bederce a opravdu jsem učůrával bolestí a tloukl jsem hlavou do zdi. Nakonec jsem skončil na neurologické pohotovosti, kde mi to doktorka opíchala mezokainem a byl klid. Ale to mně tam nechali dvě hodiny sedět na židli v plné čekárně, než na mně přišla řada. A to byly asi nejhorší dvě hodiny v mém životě.

5 VendyW VendyW | 9. ledna 2012 v 9:27 | Reagovat

[4]:
Jo, to byl klasickej hexnšús, to je opravdu jen záležitost jedné injekce, i když to vypadá děsně a bolí to. Mě když to chytlo dávala doktrorka deset dní injekce, nějakou koňskou dávku analgetik, která se smí podávat a nic. Pak mi dělali obstřik pod CT, to jsem byla půl dne s ochrnutým spodkem a až ten mi trošku pomohl ten poslední týden před operací. Jinak jsem ale stejně na tom ne zrovna fajn, začíná to zase trochu zlobit a hlavně nemůžu kvůli tomu najít vlastně práci, stát celý den nejde, sedět taky a už vůbec ne tahat něco těžkýho.

6 pavel pavel | Web | 9. ledna 2012 v 11:04 | Reagovat

Můj lepší život je momentálně teď, síla okamžiku, takže cestovat za ním ani nemusím. :-D

7 Shariony Shariony | Web | 9. ledna 2012 v 23:05 | Reagovat

Moc gratuluju, žes to vydržela!! Bolest jako taková je jedna z nejhorších věcí, co může člověka potkat, zvlášť trvá-li dlouho.. Aspoň, že ti pomohli :-)

8 Malkiel Malkiel | 10. ledna 2012 v 0:29 | Reagovat

[5]: Já si myslím, že na takovou poruchu bys měla dostat invalidní důchod, abys nemusela pracovat vůbec. Když může mít invalidní důchod kdejakej cikán, nebo ožrala, kterej si sám prochlastal játra, tak proč bys ten invalidní důchod nemohla mít ty.

9 VendyW VendyW | 10. ledna 2012 v 9:16 | Reagovat

[7]: Ale od té doby mám panickou hrůzu z bolesti, to jsem dřív neměla, mám i dost vysoký práh bolestivosti, ale tohle bylo už přes čáru a tak se dneska fakt už bojím.

[8]: Nedají, právě proto, že nejsem ani cikán ani ožrala. Rok po operaci jsem měla na doléčení plnou invalidku a následující tři roky poloviční. Ovšem úředníci v Praze u stolů rozhodli že jsem naprosto zdravá, a že následkem toho jsem přišla jen o deset procent zdraví tudíž nemám na žádnou invalidku nárok. Tečka a vyřízeno.Musím dodat že to brali pěkně šmahem, neboť to brali i lidem kteří byli o hodně víc a viditelně invalidní. Holt potřebujou víc peněz pro sebe....Takže jsem už dva roky bez jakéhokoli příjmu, super ne?

10 signoraa signoraa | Web | 10. ledna 2012 v 11:25 | Reagovat

Bolesti zad dokáží pěkně potrápit, něco málo o tom vím, když jsem měla zánět sedacího nervu a byla dva týdny paralyzovaná. Ale je to jen slabý čajový odvar toho, co sis užila a prožila ty.
Invalidní důchody jsou problém. Kolega má ženu, které nefungují játra, má operovanou páteř a ještě nějaké další neduhy. Byla stejně jako ty plně a pak částečně invalidní. Ted' jí důchod sebrali. Když si byla pro rozhodnutí, proč tomu tak je, bylo jí sděleno, že má špatnou barvu pleti.

[8]: Naprosto souhlasím.

11 mirka mirka | 7. února 2012 v 10:15 | Reagovat

ahoj lidicky, take mam takove bolesti a pry zanet sedaciho nervu a to uz 11 let, do prace nechodim, protoze to nejde, jsem vedena na up.tak se chci zeptat, myslite, ze bych mohla zkusit zazadat aspon o castecny invalidni duchod. A take me udivuje, ze mi zadny lekar za tu dobu nenabidl operaci, prece takle nemuzu byt az do konce zivota.je mi teprve 35 let, ale citim se na 60.

12 VendyW VendyW | Web | 7. února 2012 v 10:24 | Reagovat

[11]: Zkusit to můžeš, ale nepočítej s tím, dneska nemají zájem o to aby si se cítila jako člověk, ale jako debil a otrok úředníků. S tou operací nevím, zkoušela ses zeptat? Držím palce a dej vědět jak dopadáš....

13 mirka mirka | 7. února 2012 v 10:45 | Reagovat

ano na operaci uz jsem se ptala milionkrat, ale vsude mi rikaji, ze to k operaci neni. Ja uz fakt nevim co delat, stale se hlidam abych neprochladla, jsem obalena dekou a jeste mam tu banku s teplou vodou. Na noc jsem take omotana. Cvicim pilates. Ale ty bolesti jsou proste porad.Je to hrozny, protoze jsem mlada,a oprabdu nic nemuzu, s detma na laze na brusle no proste nic. Vetsinou opravdu doma lezim jak lemra na gauci.Moje obvodni uz se me ptala, jestli nechci zkusit ten duchod, ale nejsem si vubec jista, ze se to pri takovy diagnoze muze .Ale byt take uplne bez penez je take spatne, vsechno tahne manzel.

14 VendyW VendyW | 7. února 2012 v 11:31 | Reagovat

[13]: Znám situaci jaká je když jseš zaměstnaná a máš kvůli zdravotním problémům dlouhodobě neschopenku, já jí kvůli těm zádům měla rok. Po roce tě buď doktor musí uschopnit, anebo navrhnout invalidní důchod pokud se nemoc nezvládla anebo zkusit operaci.Ale pokud jseš na ÚP tak to nevím. Tuhle situaci znám, nemám absolutně žádný příjem, jsem taky na ÚP, práci žádnou kvůli těm zádům neseženu a podle úředníků z Prahy jsem naprosto zdravá a invalidku mi tím pádem sebrali. Podniká jen manžel, takže jsem ve všem závislá na jeho blahovůli a připadám si jak absolutní neužitečnej kretén....jen domácí služka, které je občas místo výplaty zaplacena výstava. naštěstí se můžu hýbat tak můžu chodit se psama na procházky. Když jsem chtěla zase začít něco podnikat bylo mi naznačeno že to není žádoucí. Tenhle pocit beznaděje a zbytečnosti je opravdu "povznášející"....a je ohromně příjemný na psychiku....

15 mirka mirka | 9. února 2012 v 7:52 | Reagovat

presne tak jak pises, take si pripadam jak bezmocny kreten.Take mmam pejska, ale ty posrany zada mi ani ty prochazky nedovoli. Jsem rada kdyz dotapu do parku a pak ¨mam  co delat, abych se vybelhala po schodech zase zpatky.Je to hrozny a na te psychice to opravdu neprida vid.Nejhorsi je, ze jsou ty bolesti stale a ja se desim vseho, jednou nam dovolena do Tunisu zacinala tak, ze jsem rano pred odjezdem musela na obstriky a na nejaky infuze , protoze jsem doma uz z tech bolesti a te vycerpanosti omdlevala.Boze to je tak at se na me nikdo nezlobi, ale fakt zivot na hovno, kolikrat bych to radsi zkoncila a byl by klid, ale mam tu dve deti tak musim myslet na ne, ale tohle neni zivot , ale prezivani.

16 VendyW VendyW | 9. února 2012 v 9:46 | Reagovat

[15]: Jo tyhle pocity znám moc dobře taky jsem si to někdy ve tři ráno při nočních pochodech říkala, jen já měla to štěstí, že mi pomohla ta operace. Mám sice dost vysoký práh bolestivosti ale od té doby mám z bolesti panickou hrůzu, jak se mě to trochu začne ozývat hned hurá na prášky, což vím taky není dobré, ale to už je ta blbá zkušenost. Já nevím odkud jseš, ale zkoušela si třeba doktora někde jinde? vždyť už to dneska jde. Mě taky po první hospitalizaci řekl doktor v Hradci na neurologii že můžu být klidná, že v nejbližších deseti letech mne operace nečeká a za dva roky jsem ležela Na Homolce a po operaci mi doktor co mne operoval řekl, že už před těmi dvěma lety mě tu operaci měli udělat. Taky jsme se jednou z chaty vraceli předčasně a musela jsem tam shánět středisko a někoho kdo mi dá injekci, aby jsme vůbec dojeli domů. Jo, je to opravdu na nic takovéhle problémy, zvlášť když nějak není vidět cesta ke zlepšení.

17 mirka mirka | 9. února 2012 v 10:15 | Reagovat

Jsem z Pardubic, uz jsem byla ve VArech, v Hradci , v Chrudimy a v Praze. Vis co je tezky, kdyz jsem byla v roce 2000 na ct, tak jsem mela vyhrez disku L4-L5.Jenze pak se uz to pri dalsich magnetickych neprokazalo a oni uz se mnou nic nedelaji, porad me cpou na rehabky, ktre mi nepomahaji, a jenom ti davaji prasky, me uz tak boli z tech prasku zaludek, jenze je clovek musi brat denne, abych se aspon sama mohla dojit vycurat.Me porad rikaji, ze se mi blokuji si skloubeni, a ze to se neoperuje. Jsem ji rikala, at mi radsi neco udelaji s pateri, ze radsi budu ochrnuta a jezdit na voziku, ale hlavne at nemam ty boletsi, tak ti rekno, no musite cvicit, ja cvicim , sice ne pravidelne, protoze mam poprad ty bolesti a jak si lehnu na zem, tak pak uz nemuzu vstat, no proste na prd no.Jestli jsem to teda pochopila, ty jses po operaci, ale bolesti se ti prestoo vraceji a prosim te na jake oparci jsi byla.

18 VendyW VendyW | Web | 9. února 2012 v 11:09 | Reagovat

[17]: Já mám oboustranně zúžený páteřní kanál mezi posledním hrudním a prvním bederním obratlem a měla jsem výhřez plotýnky který to postupně utlačoval.Takže ze začátku to byly taky nejdřív rehabky, pak injekce, prášky, a nakonec první hospitalizace. Tam do mě čtrnáct dní rvali kapačky a cvičení, ale nic nezabíralo takže mi nakonec udělali obstřik pod CT. A poslali na konzultaci do Hradce. Ten obstřik mi to pak na nějaké dva roky zklidnil ale pak to začalo znovu, ale to už jsme přes jednoho známého měla domluvenou konzultaci právě na tý Homolce a navíc předběžné zapsání na operaci. Naštěstí to vyšlo tak, že jsem tam volala tomu doktorovi že ty bolesti znovu začaly a za nějakých čtrnáct dní mi zavolali že mám přijet. Takže mi odoperovali ten výhřez ale upozornil mě, že je možné že to časem může vylézt buď nad nebo pod operovaným místem což se stalo a bohužel tam je také ještě ten kanál zúžený. no zatím to je vcelku v pohodě, spíš ta bolest je taková nárazová, někdy silnější někdy slabší, ale už se mi taky stalo že jsem až bolestí upadla na kolena. A pak zase klid. Tak taky čas od času si nechám napsat rehabku, trochu to pomůže ale stejně se s tím dělat moc nedá, jen čekat jak rychle bude ta plotýnka vylejzat. Po té operaci jsem měla na rok plnou invalidku a pak tři roky poloviční až mi to nakonec definitivně sebrali....

19 mirka mirka | 9. února 2012 v 13:00 | Reagovat

ja mam take zuzeny misni kanal, byla jsem na tom kaudalnim bloku, to strikaji nejaky roztok primo do patere, bolelo to jak svin, i kdyz byl clovek od pasu dolu umrtveny.Na chvilku jsem pak mela take klid. JA si tak jednou za rok reknu o kapacky a po tech jsem take chvilku dobra. V nemocnici jsem byla uz take 14 dni na kapackach.Ale predtim jsem mela obcas bolesti nekdy teda byly tak veliky , ze jsem se nemohla pohnout, a ted jsou ty bolesti stale, nekdy sice mensi, ze delam nejak vsechno, a jindy zase veliky, ale jsou tu proste porad, kamkoliv jedu, tak vude taham prasky na bolesti. RAno to je treba jeste dobry, ale vecer uz chcipam bolesti a to treba cely den vubec nic nedelam, co by mi mela uskodit, fakt je to takova otrava, jsem rada, ze si o tom s nikym muzu psat, protoze kdo tema bolestma neprosel, tak to nechape, si lidi mysli, ze simuluji a nechci do prace, ja bych do prace velmi rada, a konecne mela nejaky svy penize, ale ono se to fakt neda, prosim te nevis nahodou kdyz je clovek na pracaku, zda muze byt na neschopence.

20 VendyW VendyW | Web | 9. února 2012 v 13:40 | Reagovat

To nevím, mám dojem že už ne. Bývalo to, to jo, ale teď si myslím že už ne. Jo, ještě tady mám jednu blogařku která si teď poslední půlrok užívá taky s bolestma, a taky bojuje jak se dá....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný