Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK


JELIKOŽ SE NEHODLÁM ROZČILOVAT NAD NĚČÍM, NAD ČÍM NEMÁ CENU SE EVIDENTNĚ
ROZČILOVAT A MŮŽU TO ZMĚNIT TAK, ŽE PROSTĚ ODEJDU JINAM, ROZHODLA JSEM
SE PRO TENTO PARALELNÍ BLOG. PODLE SITUACE BUĎ ZŮSTANE REZERVOU, ANEBO
MÝM HLAVNÍM BLOGEM. NAJDETE MNE TUDÍŽ NA TÉTO ADRESE


ZDE SI MŮŽETE ČÍST I KOMENTOVAT BEZ ROZČILOVÁNÍ. ČLÁNKY ZATÍM BUDOU STEJNÉ
TADY I TAM A JE TAK NA VÁS KDE SE PODÍVÁTE.

ZÁROVEŇ SE TÍMTO OMLOUVÁM VŠEM KDO ZANECHAJÍ KOMENTÁŘ, ŽE NEODPOVÍDÁM.
PŘEČTU SI HO NA MEJLU, ALE NA BLOGU SE NEZOBRAZUJE, TAKŽE NENÍ ANI JAK ODPOVĚDĚT.



Různosti hrůznosti .....

10. února 2016 v 11:32 | VendyW |  PELMEL


...... vyškrabané z úplného dna archívu.
Potřeboval by naplnit, ale není a to nálada. Mám tu
nakoupené nějaké vajíčkové základy, včera jsem je omotala
a zase mne to pustilo. Teď se snažím na půdě připravovat na novou
sezónu květiny. Opět a zas mi pošly nějaké fuchsie, a opět rozmýšlím
co kam zasázet. Ale není to s tím správným ajfrem, který mám po každé zimě.
Spíš je to taková setrvačnost, protože mi je těch kytek líto je vyhodit.
A zas mám období kdy sedím a čučím do blba, myšlenky se mi honí
hlavou sem tam a nejsou zrovna veselé a já se propadám do
letargie. V rodinném ovzduší vane opět mrazivý dech a já
jen s hrůzou čekám co kdy a kde vybuchne a sesype se
na nás.Už je to nesnesitelně dlouho a řešení
je stále v nedohlednu. A co hůř, víc a víc
nás to nějak rozkližuje, rozleptává a ničí
..... jak psychicky tak fyzicky.


Tak takhle mi teď je. Zamrzle. Bezbarvě. Mlžně. Tmavě a zaprášeně.











A stejně jak ten hafuška taky mám kolem sebe mříže bezmocnosti a jen občas
je mi dovoleno se na chvíli podívat mezi nimi ven






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MirekČ MirekČ | Web | 10. února 2016 v 11:52 | Reagovat

Hm, mříže bezmocnosti, lépe bych to nevyjádřil. Ale otec vždycky říkal: "Život je boj!" a "Vydržať!", tak bojuji a ty taky!

2 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 10. února 2016 v 11:54 | Reagovat

To je smutné. Vendy, chápu tě, i já jsem si podobným obdobím prošla, když jsem byla mladší. Někdo řekne, ty nemáš koníčky? Ale i když jsem měla koníčků hodně, byla doby, kdy mě vůbec nebavily, neměla jsem na ně chuť, nechtělo se mi pouštět do ničeho. Možná jsou ty stavy i tím tmavým obdobím zimy, kdy je málo sluníčka. Snad to s pučícím jarem přejde a bude zase fajn.  Držím ti palce.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. února 2016 v 12:23 | Reagovat

Přijde jaro.
Bude lépe.
Vysvitne slunce, únorové virózy zmizí a svět bude barevnější.
Zatím si musíš vystačit s horkou kávou.

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. února 2016 v 12:38 | Reagovat

[3]: Tu jsem už dopila, teď si dávám horkou polévku :-D. Ale klidně bych si těch káv pár ještě dala, ale můj žaludek by silně protestoval ;-)

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. února 2016 v 12:41 | Reagovat

[2]: Víš že u mne o koníčky není nouze, jen se mi do ničeho nechce, chodím od ničeho k ničemu, a mám vztek a strach.

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. února 2016 v 12:42 | Reagovat

[1]: Před tebou je mi s mým fňukáním hodně stydno ... :-(

7 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 10. února 2016 v 13:00 | Reagovat

[5]: To už jsou skoro deprese. Samozřejmě nevidím do celého zázemí tvého života, ale přišla jsi mi vždy taková akční, plná energie...Jo psychologům se to kecá, že musí člověk odstranit příčiny, ale to je právě to, co nejde a to, že to nejde člověka děsí. A oni protestují, že si to jen namlouváme, že když opravdu chceme, že to jde, Jsou to jen kecy lidí odtržených od reality a vidí jen to svoje, našprtané fráze. I když se najde opravdu odborník se zájmem a pomáhá, ale těch je hodně málo. Ty bys možná potřebovala mít po ruce kamaráda nebo kamarádku, se kterou se můžeš odvázat, někam si zajet, proprat manžely, povznést se. Kal jsem vyrozuměla blízkého kamaráda máš, ale není vždy po ruce. a nejhorší je závislost na partnerovi. když člověk nemá dostatek svých vlastních příjmů. To jsem zažila, když jsem pečovala o postiženého syna a nemohla chodit do práce. To jsem měla stále na talíři, že mě živí a když jsem chodila na zkrácený úvazek, to bylo zase, že těch pár mých šupů....Je to těžké. Píšeš, že máš i strach. Na mně jdou depresivní nálady ze všech událostí v Evropě, mám strach, že dojde k válce a někdy mi připadne i naprosto nesmyslné psát nějaký blog, když za chvíli třeba nebudu mít ani střechu nad hlavou. Naplánovala jsem si na květen zájezd do Krakowa a Vieličky a mám zajištěný i pobyt na Vranově na léto. Ale copak vím, že bude ještě v létě možnost někam vyjet? Do zahraničí už vůbec ne. Tam se bojím a divím se těm lidem, co cestují do Brazílie a nebo do Řecka. Dneska si člověk není nikde jistý. Když se podívám na ulice a fotky ze Sýrie, kde není kámen na kameni, když si představím, že sem vtrhnou islamisti a zažnou ničit vše krásné, na co jsme hrdí, tak si říkám opravdu   zlatí komunisti. Nad lidem je potřeba pevná ruka, jinak neví, co roupama. A že se o všechny památky nestarali tak, jak si zasloužili?.... A nyní je vyhodí do vzduchu zfanatizovaní jinověrci. Z toho je mi úzko, z toho, co nás a naše děti a vnoučata čeká....... :-(

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. února 2016 v 14:22 | Reagovat

Zapal kolem sebe svíčky, přijdou vhod, když není sluníčko.
Bude líp, jen věřit!

9 signoraa signoraa | Web | 10. února 2016 v 17:27 | Reagovat

Asi jsme v poslední době nějak propojené, protože ti rozumím a chápu tě.
Nechut' do čehokoli se pouštět, bezmoc a špatná nálada jsou ted' i mými společníky. Nechci se tu dopodrobna rozepisovat, ale popíšu obrázek našeho zdravotnictví: Muže odvezla minulé úterý rychlá do Motola s podezřením na infarkt. Naštěstí se to nepotvrdilo, dostal kapačku a večer ho dcera dovezla domů. Musí absolvovat spoustu dalších vyšetření, dnes se byl objednat na gastroskopii. Homolka ho objednala už na 21. března, volal do Motola, tam prý je termín na půli dubna a ve Vojenský mu sdělili, že březen už mají plný a na duben ještě nemají termíny. Chtělo by to asi hodně sprosté slovo. Už týden žiju ve strachu a obavách, kusé informace, co by to mohlo být, mě moc neuklidňují. Tak se v tom plácám a nic mě netěší. Myšlenka na to, že máme už z půlky zaplacenou dovolenou na červen, mi taky moc nepřidá.
Jinak chválím fotky, i když ty první jsou smutné a vyjadřují stav tvojí duše. Také chválím to, že už jsi se pustila do kytek. Já na to ani ještě ani nepomyslela.
Snad až se zlepší počasí a vyleze sluníčko, bude líp.
Připojuji se k radě Janinky, zapal si nějakou vonnou svíčku, nebo i více. To světýlko je příjemné. :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. února 2016 v 8:44 | Reagovat

[9]: Já se teprve dneska po měsíci a něco dovolala neurologa kvůli výsledkům a aby mi napsal rehabku. Přitom mě měl posílat na rentgeny každý rok a později ob rok. první rentgen jsem si vysomrovala po čtyřech letech od operace, další pak za dva roky po něm a teď už to zas byly čtyři roky. Já se snažím se nepodávat, někdy to jde, ale už mi ubývají psychický síly na to vydržet. Připadám si jak přehrada kterou nahlodává malikou dírkou voda. Nejdřív teče jen pramínek ale ten se zvětšující se dírkou stává silnějším a silnějším až nakonec tu přehradu protrhne. Obávám se, že to bude v okamžiku kdy budu mít narozeniny. A obávám se že ten kdo to spustí bude manžel. Takže se vůbec netěším i když se snažím držet na uzdě co to jde.

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. února 2016 v 8:50 | Reagovat

[8]: Jani, po sedmi letech kdy si říkáš Už to bude lepší, už to bude lepší a ono je to čím dál tím horší, přestávám věřit. Ne, já už přestala. Jen se snažím to nějak přežívat. Dřív jsem se nikdy nebála toho co bude, teď je to můj každodenní průvodce když lezu do schránky, když zvoní pošťačka, když slyším co se zas na živnostníky chystá a v neposlední řadě když dělám účetnictví. Pořád už budu mít před očima mužův epileptický záchvat a bezvědomí který dostal když dostal upomínku na platbu DPH a od té doby mám strach když si sedá ke svým firemním věcem. Tenhle existenční marast člověka likviduje neskutečnou rychlostí.....

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. února 2016 v 9:03 | Reagovat

[7]: Umím se dobře maskovat. To už mne život naučil. Máš pravd, chybí mi někdo kdo by byl po ruce když se potřebuju vyzpovídat. Ten sice tak trochu je ale jak říkáš, je daleko a tím pádem nepoužitelnej. Mě by stačilo najít někoho kdo má podobné koníčky a zájmy, jenže to je tady na vsi naprosto beznadějné. Knihy? Focení? Hudba? Ani náhodou..... A tak všechny strachy a neúspěchy tahám v sobě jako balvan. A ten už občas nezvládám unést a pak to takhle vybublá nějakou zpovědí napovrch. Holt jak zpívá Olympik v jedné písničce : " Dejte mu prášek psychiatrický!"

13 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. února 2016 v 10:14 | Reagovat

[11]: Vendy, to mě strašně mrzí, že to máš až takhle. Abych byla upřímná, asi bych na takhle malé vísce nedokázala žít. Příroda je fajn, ale tak na chalupu a zase zpátky, nebo domeček ve městě, to bych taky brala. I když je město anonymní a přátel tu má člověk jako šafránu, alespoň v té práci se pobavím, tam jsme všichni jedna ruka. Vždycky jsem tvrdila, že jsem moc ráda, že jsem jenom řadový zaměstnanec. Že jdou všechny platby státu mimo mně. Když o tom tak přemýšlím, asi už vím, jak se cítíš a že svíčka moc nepomůže.

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. února 2016 v 10:25 | Reagovat

[13]: Dneska si říkám, co by bylo kdybych se vzepřela a místo stěhování se sem, jsme ten barák zas prodali. Stejně bych dřív nebo později zdědila chatu a mohli jsme dál být v Praze i měli kam jezdit. Dneska už je pozdě na návrat a začínat znovu.

15 Helena Helena | E-mail | 11. února 2016 v 10:40 | Reagovat

Kup si třezalku Wendy a popíjej z ní čaj, ten tě postaví zase do světla. :-)

16 signoraa signoraa | Web | 11. února 2016 v 14:45 | Reagovat

[10]: Vidíš, i tohle je obraz současného zdravotnictví. Když se sama neozveš, doktorům je to fuk. Duše a tělo spolu souvisí, když není v pořádku tělesná schránka, tu duševní pak vykolejí i maličkost. Držím ti palce, aby přehrada odolala co nejdéle a aby jí nadcházející jaro posílilo svými slunečními paprsky. Já ví, jsou to jen prázdná slova a fráze.
Jsem ráda, že muž je od loňska v důchodu, protože dnes být živnostníkem je skoro za trest. ŽL si nechal, má pár firem, kterým slíbil, že se o ně postará i v důchodu. Takže živnost má už jen jako vedlejšák, takové přilepšení k penzi. V lednu si přivydělal asi 800 a 2. února zkolaboval. Doma bude kdovíjak dlouho.

17 Miloš Miloš | Web | 12. února 2016 v 17:55 | Reagovat

První snímky jsou jak odbarvené impresionistické obrazy.
Jak ale Bobeš prostrčil hlavu mezi tyčkami? Zdají se jen několik málo centimetrů od sebe.

18 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. února 2016 v 17:57 | Reagovat

[17]: To není Bobeš. Je to havanský psík a je to focené po vsi.

19 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. února 2016 v 0:38 | Reagovat

Temně a pochmurně.
Ráda bych řekla bude líp, ale už tomu nevěřím
Ale stejně tak nevěřím, že bude jenom hůř. Mezi tím líp a hůř může být několik stupňů celkem dobrého bytí. A přes temné a pochmurné se ti podařil jeden z mezistupňů - zajímavé fotky.

20 Van Vendy Van Vendy | 13. února 2016 v 0:39 | Reagovat

[16]:Držím palce, ať je líp!

21 Bev Bev | E-mail | Web | 16. února 2016 v 13:29 | Reagovat

Nevím, co tě tolik trápí a je mi líto, že jsi tak nešťastná, že to tak na tebe padá, i když tomu s neubrání občas nikdo. Ale musím říct, že fotky máš překrásné. Ty tři temné bych si uměla představit jako ilustrace v knize. Tak se drž a opatruj se, snad zas bude líp. :-)

22 Hanka Hanka | E-mail | Web | 21. února 2016 v 19:22 | Reagovat

Různosti beru, ale hrůznosti žádné nevidím, Vendy.
Fotky jsou skvělé.
Horší je to, jak se cítíš, nebo ses cítila, třeba už je teď líp.
Předjaří je doba depresí, vydrž!!! :-)

23 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. února 2016 v 8:47 | Reagovat

[22]: To nebude jen roční dobou, na to se to táhne už moc a moc dlouho.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný