Vloni jsem tu měla několik článků ze zahájení sezóny na zámku v Litomyšli
kterou provázela nádherná výstava květinových aranžmá (najdete je v rubrice Květy
pod názvy Výstava květin, Ranní pokoj, Malá knihovna,Chodba, Pánský pokoj,Dámský budoár,
Jezdecký salonek). A tak jsem se velmi těšila na letošní zahájení. O to víc, když jsem se dozvěděla
že téma je Velká renesance. Paráda! Dokonce i na stránkách města byla této
akci věnovaná velká pozornost. takže jsem se včera sebrala, sedla na autobus a jela za dcerou
s kterou jsme zas byly domluvené. Došly jsme na zámek do zahrad, kde letos měly být objekty
umístěné a hledaly a hledaly a kde nic, tu nic. Obešly jsme zámek, nahlédly do spodní části parku,
hledaly jsme i před konírnou jenže nic co by se mělo podobat nějakým artefaktům jsme stále
nenacházely. Až na nádvoří zámku jsme si všimly zhruba deseti výrobků z proutí.
No a to byla ona tak propagovaná akce. Nevěděly jsme jestli se smát nebo se vztekat.
Po té loňské nádheře naprostý propadák.
Jenže Litomyšl má tu výhodu, že pokud vybouchne jedna věc, máte spousty možností
se jít podívat jinam. A tak jsem si vyšlápla nějakých stotřicet schodů na věž
piaristického kostela a podívala se na město z ptačí perspektivy,
na kůru si prohlédla výstavu obrazů věnovaných tvářím světců a andělům, vyfotila
seshora interiér kostela abych se po dalších šedesáti schodech zas dostala dolů
a prošla si interiér, o kterém se ani nechce věřit, že je v kostele, který byl
před třiceti lety odsouzený ke zbourání. Dole jsem si zas vyzvedla dceru a šly jsme
brouzdat do probouzejících se Klášterních zahrad. Na zpáteční cestě mi ukázala
Portmoeum čili muzeum Josefa Váchala a přes nově vznikající satelit k nim domů
do nového domečku. Takže z fiaska se nakonec vyklubal krásný den, fotek také
něco mám ale mrzí mne, že jsem mohla tohle udělat dnes a včera jet se synem k jeho
spolužákům do jejich zahradnictví kde měli jarní výstavu. Ostatně ani dnešní den nebyl
k zahození, vyrazili jsme se synátorem do Hradce koupit novou střechu na altánek, novou fólii
do jezírka a já si konečně koupila vysněnou Magnolia stellata. Voňavou ! A plnokvětou !!
A Bakovi k likvidaci zas dva nové koniklece 
Jeden z letošních kousků výstavy. Renesanční židle .....
...... a šlapací loď dle návrhu Leonarda da Vinci
...... a ještě renesanční rám. Vloudila se mi tam tak trochu dcera. Konečně je tlustší než já!
Schody, schody, schody .... skoro 150 kousků.
....... a věže......
...... a zase schody. Nahoru ....
...... a dolů
Příště se podíváme na město z ptačí perspektivy
Ta židle se mi líbí. Tedy, přesněji řečeno se mi líbí její sedadlo
.