Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK







Plnou parou vpřed, ehm, tedy plnou naftou či vlastně na co dnes ty lodě jezdí ...

20. června 2017 v 9:28 | VendyW |  NA CESTÁCH



Kdo jednou v životě přičuchnul k řece a k lodi, už zůstane
navždycky poznamenán. Když jde okolo vody, a to obzvlášť na jaře,
čmuchá tu krásnou vůni jindy líné řeky, která se najednou po jarním tání
stává tou prapůvodní divokou vodou. Když zahlédne na řece dnešní výběr krásných
motorových člunů a jachtiček, nostalgicky zamáčkne slzu a vzpomene na staré přívěsné
ruské motory Vichr, nebo americké Mercury či švédské Crescenty, na které
vzhlížel nábožně při prohlížení katalogů. A které mohl mít, měl - li někoho
známého kdo buď žil v zahraničí a tyto vysněné motory mu poslal, nebo měl známého
kamioňáka který jezdil na Západ a motor mu dovezl.

My měli "jen" toho Vichra a každou dovolenou si užívali radost z opravy někde
v místě kde bylo málo vody, žádná dílna za to obrovské množství improvizace.
Náhradní díl se na ruce a mezi kopřivami udělal z tenkého imbusového klíče,
pokud spadl do vody musel nastoupit druhý pokus, pak chvíle napětí jestli
se správně usadil a motor se může složit a nastartovat. Jen jednou jedinkrát
si muž mohl dovolit luxusu dílny, když se nám opět a zas motor rozbil hned
při výjezdu z plavební komory na Hořínském zdymadle.
Vraceli jsme se z dovolené, která nám už po kolikáté
od doby co jsem já opustila pevnou zem a začala je trávit na lodi, propršela
byl ohavný studený a mokrý den a my měli v lodi naložené dvě malé děti
které se už několikátý den oblékaly stejně jako my mokrého oblečení.
Když nás viděla paní komorníková pozvala nás k nim domů, kde bylo
nádherné teplo a sucho. Dětem se dalo oblečení na radiátory, dostaly teplé
kakao, já kafe a bylo nám blaze.

Když jsme s ježděním skončili a loď se prodala, všechny další dovolené byly
opět krásně suché, horké a slunečné....

Tahle nostalgie mne popadla v okamžiku, kdy jsme čekali až se budeme
moci nalodit na plavidlo, které nás mělo odvézt ku konci našeho výletu.
Jak lodníci s grácií nahodili lano na pacholata a dvěma úspornými pohyby
udělali lodní uzel, jak poklepávaly fendry na bocích lodi do mola, jak zavoněla
voda Dunaje rozvířená lodním šroubem a hlavně to lehké pohupování
které nutilo člověka po třech týdnech dovolené i na souši stále vyrovnávat ten houpavý
podklad pod nohama.
Vlastně i tohle byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se
na tenhle výlet vydala. Plavila jsem se po Vltavě, po Labi, Cidlině, ale po Dunaji nikdy.
Při nástupu jsem pohrdla zasklenými restauračními prostorami, a i přes to že sluníčko
svítilo na plné pecky jsem si sedla až nahoru na lavici na zádi. Ve chvíli, kdy jsme
vypluli na volnou hladinu, se ukázalo že moje řešení bylo jedině správné, protože ze
zkušenosti vím, jak to na vodě pěkně profukuje. Zatímco ostatní se dusili
sice ve stínu, za to v nedýchatelnu neklimatizovaných vnitřních prostor, já
si užívala větru ve vlasech. A že byl docela silný, protože jsem měla co dělat
abych vůbec za jízdy udržela foťák v klidu abych mohla fotit.
A hlavně, ten nádherný výhled na památky, kterými se údolí Wachau jen hemží
byl prostě možný právě jen z té horní paluby. A co víc, doba návratu se vešla do zlaté
hodiny a perla Wachau, klášter Dürstein se tak koupal v tom nádherném zlaté
podvečerním slunci. Byla to úžasná tečka za nádherným dnem a výletem ...


Vyplouváme!


Ještě poslední ohlédnutí na klášter Melk


Údolí Wachau nás zve. Už v prosinci jsem si všimla, o kolik je hladina Dunaje pod
svým normálem. Nyní se v některých místech ukazovaly dokonce i části dna


Pohledné skalní útvary vystupující ze zalesněných strání


Když se utrhnul ten svah, asi to byl pěkný rachot. Obzvlášť když pod ním vede frekventovaná silnice údolím


Nebylo by to údolí Wachau, kdyby tu nebyly vinice. Moře vinic.
A poprvé jsem ve zdejších sadech viděla ohromné meruňkové stromy.
Člověk je zná tak max do dvou metrů ale zdejší měly rozměry srovnatelné
s velkými třešňovými stromy.




Na krásném modrém Dunaji. I když byl pěkně hnědý a prudký ...


... a i provoz na něm byl velký


Občas přeběhl přes sluníčko mráček a schoval kousek kopce do stínu.


Tyto poslední tři fotky jsem fotila při přestupu z jedné lodi na druhou ve chvílích
než přijela. A hle! je tady


Lodí v pozadí jsme přijeli a na tu v popředí jsme nastupovali pro další cestu




V dalších článcích si blíže ukážeme hrady, kláštery a zámky které jsme po cestě
potkávali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. června 2017 v 16:19 | Reagovat

Nádhera!
Na lodi jsem nebyla ani nepamatuju. Vlastně jo, byl to trajekt a bylo to před 18 lety :-D.

2 Iris Iris | E-mail | Web | 20. června 2017 v 16:41 | Reagovat

Asi se půjdu letos svést na brněnskou přehradu :-D
Parádní fotky.

3 MarijaKes MarijaKes | Web | 20. června 2017 v 18:24 | Reagovat

My jsme na dovolené brali nafukovací dvoumístný kajak a s ním jsme zažili také mnohá velká dobrodružství. Hlavní náplní ovšem byly hory a po těch je mi stále smutno. Už si moc netroufám na vysokohorskou túru. Dunaj je široký a majestátný. Ale jak vidět, voda ubývá i v něm. Vody je čím dál méně. :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. června 2017 v 8:49 | Reagovat

[2]: No to bych taky měla asi "nejblíž" :-D

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. června 2017 v 8:50 | Reagovat

[3]: Vidíš, na horách bez sněhu jsem byla jen jednou, v Jeseníkách. To se mi líbí hory o moc víc než v zimě. Nelyžuju takže není nic co by mne tam táhlo. Ale na letní tůry, to bych si asi dala říct.

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. června 2017 v 8:51 | Reagovat

[1]: Já po třiceti letech. Co jsme prodali naší loď a pak se odstěhovali sem. :-(

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 21. června 2017 v 11:08 | Reagovat

Moc pěkné...Dunaj, to holt už je řeka. I když Labe v Českém středohoří... :-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. června 2017 v 13:40 | Reagovat

[7]: Však se na Dunaj musely dělat úplně samostatné papíry než na Labe a Vltavu. Jak kvůli velikosti tak kvůli vyššímu lodnímu provozu.... :-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. června 2017 v 8:14 | Reagovat

Rád se vozím na lodích různého druhu. A tohle údolí vypadá velmi malebně.

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. června 2017 v 8:18 | Reagovat

[9]: Je malebné. Navíc jím vedou i cyklostezky, můžeš se z Kremsu nebo Melku vypravit někam i s kolem lodí a tam si pak jezdit a lodí se zas vrátit. I ta cestovka s kterou jsem to absolvovala má v nabídce zájezd Na kole údolím Wachau. Ovšem asi nejlepší to je v době kdy je k mání nové víno anebo když zrají meruňky ;-)

11 Ji Hei - Fotografie přírody Ji Hei - Fotografie přírody | E-mail | Web | 27. června 2017 v 18:01 | Reagovat

Nadhera! :) Lodí už jsem nejela strašnou spoustu let.. :).

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. června 2017 v 18:10 | Reagovat

[11]: A co teprv já! ;-)

13 Miloš Miloš | Web | 1. července 2017 v 21:57 | Reagovat

Wachau s vinicemi bylo před několika lety zapsáno na seznam UNESCO.
Před 15 lety jsem jel lodí z Vídně do Dürsteinu a zpět. Tu část za Dürsteinem už neznám a na památky v něm bylo také jen málo času.

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. července 2017 v 8:28 | Reagovat

[13]: Já vím, někde jsem to v těhle článcích zmínila. Vidíš, já bych tu cestu do Vídně taky brala. Nebo jsou víkendové zájezdy z Vídně až do Bělehradu po Dunaji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný