Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK



JELIKOŽ SE NEHODLÁM ROZČILOVAT NAD NĚČÍM, NAD ČÍM NEMÁ CENU SE EVIDENTNĚ
ROZČILOVAT A MŮŽU TO ZMĚNIT TAK, ŽE PROSTĚ ODEJDU JINAM, ROZHODLA JSEM
SE PRO TENTO PARALELNÍ BLOG. PODLE SITUACE BUĎ ZŮSTANE REZERVOU, ANEBO
MÝM HLAVNÍM BLOGEM. NAJDETE MNE TUDÍŽ NA TÉTO ADRESE


ZDE SI MŮŽETE ČÍST I KOMENTOVAT BEZ ROZČILOVÁNÍ. ČLÁNKY ZATÍM BUDOU STEJNÉ
TADY I TAM A JE TAK NA VÁS KDE SE PODÍVÁTE.

ZÁROVEŇ SE TÍMTO OMLOUVÁM VŠEM KDO ZANECHAJÍ KOMENTÁŘ, ŽE NEODPOVÍDÁM.
PŘEČTU SI HO NA MEJLU, ALE NA BLOGU SE NEZOBRAZUJE, TAKŽE NENÍ ANI JAK ODPOVĚDĚT.



Na Nové město ....

30. ledna 2018 v 12:47 | VendyW |  NA CESTÁCH


.... jsem z Ovocného trhu prošla prodejní pasáží Myslbek, a vyšla proti kostelu sv. Kříže
v ulici Na Příkopě. Opět to byl další otevřený kostel kam jsem se tedy vydala na výzvědy
a opět i zde byli návštěvníci kteří se modlili a dokonce hned u vchodu byla zpovědnice ve
které právě farář někoho zpovídal. Udělala jsem jen jeden snímek vnitřku a šla ven. Teď
když jsem si k tomuto článku o kostelu hledala nějaké podklady, zjistila jsem, že tam je
fotokopie Turínského plátna v životní velikosti. Škoda, že jsem si ten kostel nešla
prohlédnout celý. Přešla jsem opět zpátky na druhou stranu a pokračovala k původnímu
Dětskému domu (pro neznalé, byl to jediný obchodní dům v Praze čistě věnovaný
dětskému sortimentu. Takže se v přízemí prodávaly veškeré věci pro čerstvá miminka, jak
oblečení tak kočárky, v prvním patře věci pro batolata, v dalším pro děti do pěti let
a v posledním pro školáky a a děti až do patnácti let. Dnes samozřejmě zde najdete
sice také oblečení, ale už pro všechny a známých značek) Odtud jsem prošla Provaznickou
na Můstek a dál přes Jungmannovo náměstí do Františkánské zahrady. Mezi tím jsem si
udělala zastávku ještě v jednom kostele, kterému bude věnovaný samostatný článek.
Z Františkánské jsem se už jen přes pasáž Světozor dostala
k metru a vzhledem k tomu, že už jsem měla fakt
velkej hlad vyrazila jsem domů ...

Zajímavé prosvětlení a osvětlení v Myslbeku. Navíc jsem na mapách zjistila, že má i
střešní zahradu, asi by to stálo za prozkoumání Mrkající ...


Kostel sv. Kříže je klasicistní stavba patřící k piaristické škole a gymnáziu.
Byl postaven v letech 1816 - 24 v klasicistním slohu. Autorem byl architekt
a profesor polytechniky Jiří Fischer a stavitelem Jindřich Hausknecht. V roce
1938byl zavřen a v padesátých letech minulého století byl zrušen a odňat selesiánům.
O jeho znovuvzkříšení se opět postarali v roce 68 selesiáni. Kostel slouží
i italské menšině v Praze. Podobně jako kostel sv. Jana na Skalce slouží
německým obyvatelům .



A už jsme v Provaznické. Proč jsem se do ní vypravila. Viděla jsem na netu
krásné večerní fotky této zvláštní uličky. Z jedné strany obchody, z druhé tak
trochu zmar. Je pravdou, že její kouzlo opravdu vynikne za večerního osvětlení.
Přes den to prostě není ono....



Václavák snad ani nemusím představovat Smějící se


Františkánskou zahradu si pamatuji jako něco zpustlého, z pár živořícími stromy
a lavičkami plnými už za bolševika prapodivnými týpky. Chodívala jsem tudy někdy
do práce když jsem prodávala ve Vodičkový. Když jsme se odstěhovali sem na ves
začala její obnova a dnes z ní je krásná zahrada klášterního typu.



Krásně rozkvetlé vřesoviště


Největší překvapení mne ale čekalo u růžových treláží. V lednu tu kvetly stále růže!




Kdopak si pamatuje ?


A jsme pomalu u konce. Poslední ohlédnutí a hurá domů ...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | Web | 30. ledna 2018 v 13:25 | Reagovat

Když není v kostele mnoho lidí a může se dovnitř a není zakázané focení, tak tam klidně vejdu a projdu to. když se člověk chová tiše a pokorně, nemlže se zlobit ani pan farář. :-) Ta ulička má pochopitelně největší kouzlo večer, když se rozsvítí lucerny. I když nezmizí ty počmárané a nepěkné zdi, jen se potlačí jejich přítomnost a celá scéna dostane ráz tajemna...
Na Semafor si vzpomínám, ale když ti řeknu, že jsem představení proklimbala, budeš mě považovat za barbara. Ono to bylo tenkrát složité. Byly jsme na týden v Praze s cílem poznat co nejeví, vidět, co nejvíc a profesorský sbor si vzal za cíl nejen nás vzdělat kulturně, ale i společensky. Každý večer divadlo, včetně ND i s odpolední exkurzí po celém divadle a po každém divadle nějaká společenská akce. i když jsme byli mladí, plní elánu tak takový týdenní maraton byl ubíjející, vyčerpávající. V Semaforu bylo představení s mnoha světelnými efekty, plejádou oblíbených umělců, vzpomínám i na Milušku Voborníkovou, ale možná i právě to střídání světla na tmavém jevišti, zhasnutým hledištěm uspávalo nejen mne. nenápadně jsem se koukla vedle sebe a spala celá řada. ostuda, která ve mne zanechala příšerný pocit. A tak jsem se právě na semafor těšili. Bylo to v roce 1974. Ten večer jsme mi, studenti jinak večírkoví, odmítli pokračovat v jakémkoli společenském vyžití chtěli jsem jít do hajan. :-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 30. ledna 2018 v 13:28 | Reagovat

[1]: Za tento komentář bych si dala kouli jak Brno. Tolik chyb, ach hrůza. Jak je možné, že to vidím, až když je koment odeslaný? :-(  :-!

3 signoraa signoraa | Web | 30. ledna 2018 v 14:23 | Reagovat

Prošla jsem se s tebou po Praze a zavzpomínala si. K některým místům mě vážou vzpomínky. Konkrétně ke kostelu sv. Kříže, kam jsem od roku 1972 chodívala každou neděli odpoledne. Bývaly tu beatové mše. Nepatřím mezi věřící, chodila jsem sem kvůli hudbě. Když jsme šli s mužem 6. ledna do Hybernie na Ebeny, tak jsem mu to, jdouce kolem, vyprávěla. A i když jsem tam chodila pravidelně a dlouho, jen díky tvému článku vím, že je tam kopie "Turínského plátna". Neměla jsem o tom tušení. :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 15:16 | Reagovat

[3]: To jsem se taky dozvěděla až dneska když jsem ten článek psala. Spíš mne strašně dlouho nějak nedocházelo že to je kostel. :-D

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 15:19 | Reagovat

[1]: Já tam byla jednou na představení Sladké dny blázna Vincka. No že by mne to nějak zaujalo .... bylo to představení s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou.  Víckrát už jsem se tam nedostala. ;-)

6 Iris Iris | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 19:15 | Reagovat

7 fotka je krásná :-) a vřesoviště taky ;-)

7 Frypat Frypat | E-mail | Web | 4. února 2018 v 22:39 | Reagovat

Z tvých záběrů úplně čiší láska k Praze. Moc rád jsem si toto město a jeho uličky i zákoutí prohlédl z tvého úhlu pohledu ;-)  :-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. února 2018 v 8:44 | Reagovat

[7]: Je to úžasné se prostě takhle sebrat a jít se jen tak courat uličkama. :-)

9 Miloš Miloš | Web | 18. února 2018 v 23:29 | Reagovat

Kostel italské menšiny, německé, ..., to ano, ale mešita by tu být nemusela :).

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 19. února 2018 v 8:27 | Reagovat

[9]: Tak i když je, tak naštěstí mimo staré centrum. Ona snad největší je v Brně, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný