Místa děje: Kanceláře ÚP
Situace první ....
Sedím před úřednicí, střízlivá, nesjetá, žaludek stažený a čekám, co bude. Dovolila jsem si
po devíti letech poprvé odmítnout nabízenou práci z důvodu toho, že dostat se tam by bylo pro
mne hodně problematické. Úřednici to ovšem nezajímá a oznamuje mi, že se mnou zahajují
správní řízení pro nedodržení povinností.
Situace druhá ....
Sedím před úřednicí a čekám až si vypíše co potřebuje. V ruce předběžnou smlouvu o práci.
Vedle u druhé úřednice sedí evidentně sjetý Rom, úřednice mu hlásí místa kam se má
jít ucházet o práci. Rom se jí zcela otevřeně směje do očí a na nabízená místa reaguje
že se snad zbláznila, či jej jebe? On predsa nebude robit v takejto zime nekde na vonku
za 80 Kč. Úřednice na to reaguje smíchem a nabízí mu tedy další. Reakce velmi podobná.
Při třetí nabídce už naštěstí odcházím. Musela bych se totiž zcela vytočená optat proč že
tedy s ním taky nezahájí správní řízení ....
Takže kde tedy je ta rovnost a kdo koho diskriminuje.
P.S. Situace třetí, stejné místo
Dávám úřednici k okopírování už definitivní smlouvu bavíme se o tom jak mi to vyhovuje
a ona ještě dodá, že tedy musí se mnou sepsat to správní řízení. Říkám jí, že to snad už je
přece irelevatní když mám smlouvu. Ta by totiž dle logiky měla ukončit moje angažmá
u této instituce, ovšem není tomu tak. Nejdřív správní řízení, pak vyřazení. Doufám, že
mne ještě nečekají nějaké sankce za to, že už jsem nešla na předem domluvené schůzky
když už jsem zaměstnaná .... navíc když jsem si tu práci po těch devíti letech různé
buzerace našla sama....
.
Jen doufám, že to taky vydrží moje záda, sice chodím každý večer domů se zády který bolej jak čert, ale naštěstí se to dá zatím zvládnout bez prášků. Za těch devět let na tom pracáku jsem si těch situací zažila dost a dost....
. O tom jak vyje..t ze státem vědí všechno!
Tohle je bohužel smutná dnešní realita. Manželka mého kolegy a v podstatě bývalá kolegyně hodně těžce onemocněla a měla vůbec problém se vrátit do normálního života. Co je normální, když nesmí jíst půlku věcí, nesmí prochladnout, nemůže stát a je ráda, když vůbec s bolestmi vyleze ráno z postele? Život na dvě věci - na nic a na h...o. Dostala po jakéms takéms vyléčení invalidní důchod. Pak ale administrativa rozhodla, že pro přiznání důchodu se musí začít bodovat a Zdeně ten důchod sebrali. Opět kolečko, nabídky prací, které vykonávat nemohla, protože by je prostě nezvládla. Bludný kruh, proti kterému se po čase odvolala. Úředník, který její odvolání proti sebrání důchodu řešil jí řekl, že jí chybí jeden jediný bod. Když se Zdena zeptala jaký? Tak jí bylo odpovězeno - "Paní B. máte bohužel špatnou barvu pleti."
Je k tomu ještě něco dodávat?
Hlavně, že tu není žádná diskriminace a že jsme si všichni rovni.
Fuj, to jsem se zase namíchla.