Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK









Ohlédnutí za rokem 2017 .... Prosinec

11. března 2018 v 11:20 | VendyW |  MOJE (Z)POVÍDÁNÍ



Jen pár dní po posledním návratu jsem si zase zbalila věci a vrátila se zpátky
do Prahy. Tentokrát s dost nepříjemným posláním. Za prvé zjistit co se vlastně
s maminkou stalo, a za druhé začít kolečko po úřadech kvůli různým papírům.
Co všechno budu muset zařizovat mi řekla sociální pracovnice v nemocnici. Já
sama ani netušila co vlastně bude potřeba. A že toho bylo tedy dost. Hlavně jsem
potřebovala vědět co se vladstně stalo a co vlastně mamince je. Ovšem to co mi
doktor řekl jako první diagnózu mne hodně překvapilo.Creutzfeldt - Jacob.
Více známá jako Nemoc šílených krav. To bylo hodně velké překvapení, ale jelikož
nebyla ještě hotová všechna vyšetření bylo to jako jedna z možností. Horší snad
ještě bylo to, že maminka byla tak dezorientovaná a vyděšená, že sestrám neustále
utíkala z pokoje a tak jí museli nejen medikačně zklidnit ale i připoutat k lůžku.
To byl asi ten nejhorší pohled. Neustále se škubající a tápající ruce, a nesrozumitelná
řeč, protože léky účinkovaly pomalu a k tomu maminka neměla své zuby, takže povídat
si s ní vůbec nešlo. Tehdy jsem měla na něco, čemu se říká bůh strašnou zlost za tu
nespravedlnost. Dobří lidé jsou postihování a hajzlové se těší přízni. Chtělo se mi
strašně pryč, ale musela jsem ještě čekat na sociální pracovnici abychom se domluvily
co všechno musím zařídit, kam dát jakou žádost. Hned na začátku mne doktor rovnou
upozornil, že domů se už nevrátí, protože to její psychický stav prostě nedovoluje.
Když jsem konečně z nemocnice vypadla, byla jsem tak hotová, že
jsem jen zajela k Andělu nakoupit zásoby nutné k pobytu, ale
hlavně víno, protože jsem tu sklínku vážně potřebovala
a jela domů. Vlezla jsem si do sprchy a dlouho pod
ní stála protože to bylo nejen příjemné, ale
zvláštně osvobozující ...




První prosincový den jsem stále ještě pod dojmem minulého dne vzala
foťák a jela si vyčistit hlavu. Začala jsem tak nějak stále v duchu těch
nemilých zpráv a jako první zastávka byl nově zrekonstruovaný Malostranský
hřbitov. Dlouhou dobu byl ve velmi neutěšeném stavu až se konečně našlo
pár nadšenců a ti mu vrátili alespoň část z jeho původní podoby a důstojnosti


Byť jsem fotila na takovém místě, nálada se mi pomalu začala zlepšovat. Navíc i začalo
pomalu vylejzat sluníčko a slibovalo hezký den... tak jsem si sedla na tramvaj a jela do
centra. Tady jsem se do focení natolik ponořila, že jsem pomalu přestala na všechno
ostatní myslet. Navíc jsem si zašla za kamarádkou do práce a tam se mohla aspoň ze všeho
vykecat. Ne nadarmo se říká že sdílená bolest, poloviční bolest. Po odchodu od kamarádky jsem
se ponořila do starých uliček Prahy a jen tak jsem bloumala a čekala kde se zas vynořím




Druhý prosincový den, respektive pozdní odpoledne jsem vyrazila do Prahy znovu.
Tentokrát kvůli slavnostnímu rozvícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí.
Lidí hafo, místa na focení minimum, fronty u stánků a nebezpečí vylití punče nebo svařáku
na hlavu. Ale hlavně vánoční nálada díky tomu nula...



V týdnu jsem ještě oběhla nějaké úřady a jela domů. Začalo mi tím tak pendlování mezi Rybníkem
a Prahou, zhruba týden doma, týden v Praze. Ne vždy jsem ale měla chuť a náladu někam vyrazit
fotit, povětšinou jsem buď obcházela různé instituce, nebo seděla v křesle a čučela do blba.
Maminku mezitím přeložili z neurologie na LDN, stále se čekalo na přesnou diagnózu.
Maminka sice byla už klidná, ale začínala se nořit čím dál tím hlouběji do svého světa
z kterého se ještě občas zas vrátila zpátky. Ani nepoznala že jí přeložili jinam,
pořád se domnívala že je snad v nějakém jiném patře domu kde bydlela celý život.
Až při jedné z posledních návštěv minulého roku konečně zazněl definitivní verdikt.
ALZHEIMER ....
S tím se také vynořil další problém. Hledat příslušný DS kde se o pacienty s touto
diagnózou starají. Napsala jsem do nějakých deseti o kterých jsem věděla že jsou
státní, protože na soukromé při platbě od 25000 do 50000 Kč za měsíc prostě nedosáhnem
ani náhodou. Spolu se sociální pracovnicí jsme vybraly čtyři, dva v Praze, jeden tady
v Litomyšli a jeden v Ústí nad Orlicí. Ozvaly se mi dva, jeden pražský (momentálně stop stav)
a ten v Ústí ( to samé). Později do LDNky volali i z toho druhého pražského, ale
byť jsou zařízení specializované na tuto diagnózu odmítli maminku že je pro ně
moc těžký případ. Tudíž zatím čekáme a čekáme a čekáme ...

Sedmnáctý prosincový den jsem při procházce po zahradě našla rozkvetlé
fialky pod sněhovým příkrovem ...


..... a večer po odpoledním hustém sněžení jsem nafotila tuhle větvičku ...


Osmnáctý prosincový den jsem si trošku hrála



Dvacátý osmý prosincový den jsem si zas hrála u dcery ...


Konec loňského roku byl tedy hodně vypráskaný, tudíž nějaká vánoční nálada nevládla ani náhodou.
Byla jsem vůbec ráda, že jsem stihla vůbec upéct nějaké cukroví, trochu uklidit a zvládnout
štědrovečerní večeři.

Když jsem přemýšlela jak a čím zakončit tahle ohlédnutí, včera při sledování Českých lvů
jsem na to přišla. Dvěma podobami jedné písničky, skvělé " Variace na renesanční téma "
Jednou v podání samotného Vladimíra Mišíka a podruhé její nejnovější podobu kterou
zpívá se svým synem Adamem. Ten je otci neskutečně hlasově podobný, a když vidím
fotku Vladimíra Mišíka z mládí, tak i fyzická podoba je hodně velká...



Letos jsem zatím byla za maminkou jednou, další návštěvy byly kvůli chřipkové epidemii
zakázané. Doufám že už bude brzy odvolaný a já zas za ní vyrazím.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. března 2018 v 14:13 | Reagovat

Přeji ti, ať sluníčko zažene chmury a všechno dobře dopadne...

2 signoraa signoraa | Web | 11. března 2018 v 17:23 | Reagovat

Vendy, co na to říct. Snad jen, že ti přeju pevné nervy a co nejkratší čekání, dalo by se říci, na zázrak. At' už by byl v podobě maminčina zlepšení, či sehnání zařízení, kde by mohla maminka být.
Fotky jsou krásné, prostě umíš. :-) Včera mě Mišík senior i junior potěšili, stejně tak i ti, kteří se nebojí ozvat.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. března 2018 v 8:41 | Reagovat

[2]: Já neviděla Lvy celé, jen konec, ale už jsem zaznamenala na fb od několika známých blogerek komenty ve smyslu že to je trapný a že to na takovou akci nepatří. Pokud vím, umělci byly vždy ti kdo se jako první vyjadřovali k situacím ve státě, de facto už od dob Rakouska - Uherska. Dobře to řekla Zuzana Krónerová. Mne sice už leze ten hon na čarodějnice neboli akce ME TOO silně na nervy, protože mi to připadá prostě nesmyslné. Ano, pokud někdo někoho znásilní, pak ano, musí být potrestán, ale pokud někdo někomu položí ruku na rameno a řekne že to dotyčné sluší, proboha co to je za traumatickou věc? Aby z toho měla špatný sny dvacet let a teprve potom s tím vylezla?

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. března 2018 v 8:49 | Reagovat

[1]: Víš, tohle nebude mít dobrý konec.

5 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 13. března 2018 v 10:58 | Reagovat

Vendy, přeju ti víc a víc optimizmu. Zatím je o maminku postarané alespoň na LDN a je moc dobře že je již diagnostikovaná. S umístěním s touto chorobou je opravdu problém. Držím ti palce.
Fotky máš nádherné. Nejvíc se mi líbí fialky ve sněhu a hraní v zahradě se zasněženými stromy. :-)

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. března 2018 v 11:15 | Reagovat

[5]: Ty stromy jsou příkladem toho, jak se na jiném aparátu chová věc, která na předchozím tohle vůbec nedělala. :-D Za to dělala úplně něco jiného ....

7 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 13. března 2018 v 11:45 | Reagovat

[6]: Jasně skloubí se k sobě jinak parametry, ohniskové vzdálenosti, změní se světelnost objektivů a zázrak je na světě. :-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. března 2018 v 12:11 | Reagovat

[7]: Tak nějak ;-)

9 signoraa signoraa | Web | 13. března 2018 v 17:21 | Reagovat

[3]: Me too si podle mně vymyslely nějaké bláznivé feministky či sufražetky. Podle toho, kolik se jich k tomu hlásí, by musela být znásilněná půlka planety. Vyrostla jsem v době, kdy slova kolegy typu: "Dneska ti to sluší", byla pokládána za pochvalu, která potěší. A dneska? To aby se ti chlapi báli cokoliv říct. Kam se poděla galantnost?
Nedávno jsem viděla u Šípa ve Všechnopárty taky takovou nějakou bojovnici, která dokonce prohlašovala, že když mladý kluk zapíská na holku v parku, je to sexuální obtěžování.
Při vyhlašování "Lva", které jsem viděla celé, mně potěšila slova těch, kteří nesouhlasí s vyjádřením toho hradního pána na adresu médií a hlavně České televize. Zvažuju, že zítra vyrazím na Václavák, stejně jako jsem tam byla minulé pondělí. Zažila jsem dobu, kdy se nemohlo studovat a také noc na lavici v Bartolomějské a šikanu policajtů. Nechci, aby se to vrátilo. Už kvůli svým dětem a vnoučatům.

10 beallara beallara | Web | 13. března 2018 v 19:07 | Reagovat

Tenhle měsíc na mne hodně zapůsobil a musím říct jediné DRŽTE SE.

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. března 2018 v 8:06 | Reagovat

[10]: Stručně řečeno, byl to hodně pojeba.ý měsíc ....

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. března 2018 v 8:18 | Reagovat

[9]: Nechci bejt zlá, ale kolikrát spíš ty ženský vypadaj tak, že by měly bejt rády že si jich někdo vůbec všimnul. anebo že by to bylo právě proto a prostě záviděj těm hezčím a obletovanějším? A chtěj jim to tímhle způsobem zkazit? Já beru, že tohle je nepříjemná věc a nemělo by se to dít, je to opravdu v mnoha případech ponižující, jenže najednou vyrazit do boje za věc která se stala před dvacetí, patnácti nebo deseti lety? To mi spíš připadá jak reakce zhrzených žen, než žen uražených tím chováním. To s tím mohly vyjít ven hned... Já vím, že se tam spousta herců, ale i jiných lidí od filmu, včetně Jana Svěráka ozvalo proti tomu co ta karikatura sídlící na Hradě řekla a vlastně neustále říká. Je to ostuda, ostuda, ostuda .... :-?

13 Iris Iris | E-mail | Web | 14. března 2018 v 8:54 | Reagovat

Sestra pracuje s ALZHEIMERAMA, omlouvám se, ale nevím, jak bych tě povzbudila, přesto drž se.

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:11 | Reagovat

[13]: Ono to vlastně ani jinak nejde. Buď budu skuhrat anebo to brát tak jak to je ....

15 Iris Iris | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:18 | Reagovat

[14]: Jenže ono je to zatraceně těžký to brát, tak jak to je :-(

16 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:51 | Reagovat

[15]: To máš pravdu, jenže já to nezměním, lékaři to nezmění. Rozčilovat se můžu nad něčím se dá změnit, ale ne nad tím co je nezměnitelné. Může se ti třeba zdát, že jsem bezcitná, ale já se snažím všechno tohle škaredé okamžitě zakopat v sobě hodně hluboko a nezabývat se tím. To mi ochránilo zdravý rozum při domácím násilí, při rozvodu, při problémech v podnikání, když muž dostal hnusný epileptický záchvat....jinak bych se už zbláznila....

17 Iris Iris | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:55 | Reagovat

[16]: Tak to máš dobrý, já to zakopat neumím.

18 VendyW VendyW | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:57 | Reagovat

[17]:Stojí mne to hodně. Ale snažím se. Občas to taky neustojím a pak se zhroutím a probrečím klidně celej den.... :-(

19 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 16. března 2018 v 16:20 | Reagovat

Alespoň ty fotky jsou pěkné....Zaujala mne za fotka zabradli..a pak ta fialka pod snehem..prekvapilo mne, ze po Misikovi zřejmě pomalu přebírá "žezlo syn...

20 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. března 2018 v 8:33 | Reagovat

[19]: Tak on mladej Mišík zpívá už dýl, má svou skupinu, jen se věnuje zcela odlišnému žánru než otec. Tuhle písničku nazpívali spolu pro ten film.

21 Miloš Miloš | Web | 25. března 2018 v 10:41 | Reagovat

My máme tchyni s Alzheimerovou nemocí v penzionu s pečovatelskou službou a návštěvy a "rozhovor" s ní je vždy dost depresivní. Takové konce jsou hodně smutné.

22 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. března 2018 v 14:49 | Reagovat

[21]: Je to tak na dvacet minut, víc už to nemá cenu. Takže já jedu vždycky kvůli dvaceti minutám do Prahy a zase zpět. Teď už tam kvůli práci nemůžu zůstat třeba tejden jako dřív.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný