Jsem rošťák i gentleman, jsem sportovec i gaučák, ale hlavně jsem DANDÍK



JELIKOŽ SE NEHODLÁM ROZČILOVAT NAD NĚČÍM, NAD ČÍM NEMÁ CENU SE EVIDENTNĚ
ROZČILOVAT A MŮŽU TO ZMĚNIT TAK, ŽE PROSTĚ ODEJDU JINAM, ROZHODLA JSEM
SE PRO TENTO PARALELNÍ BLOG. PODLE SITUACE BUĎ ZŮSTANE REZERVOU, ANEBO
MÝM HLAVNÍM BLOGEM. NAJDETE MNE TUDÍŽ NA TÉTO ADRESE


ZDE SI MŮŽETE ČÍST I KOMENTOVAT BEZ ROZČILOVÁNÍ. ČLÁNKY ZATÍM BUDOU STEJNÉ
TADY I TAM A JE TAK NA VÁS KDE SE PODÍVÁTE.

ZÁROVEŇ SE TÍMTO OMLOUVÁM VŠEM KDO ZANECHAJÍ KOMENTÁŘ, ŽE NEODPOVÍDÁM.
PŘEČTU SI HO NA MEJLU, ALE NA BLOGU SE NEZOBRAZUJE, TAKŽE NENÍ ANI JAK ODPOVĚDĚT.



Co všechno jsem zažila ...

8. dubna 2018 v 11:43 | VendyW |  MOJE (Z)POVÍDÁNÍ



Jako malý stromek jsem poprvé viděla tanky, děla a viděla jak umírali lidé....

Jako mladý strom jsem viděla podruhé tanky a viděla rozhořčené lidi jak spílali
těm z tanků se stejnou rudou hvězdou, jakou měli ti z mého stromového dětství,
do okupantů a posílali je zpátky domů ....

Jako strom v nejlepších letech jsem znala všechny děti z okolí kteří si v mých větvích
hráli, houpali se na nich, schovávali se a občas i ochutnaly mé malé, ale sladké plody.
Byla jsem vším, co si dětská fantazie vysní. Okolo mne byl neudržovaný plácek mezi
ploty, se spoustou keřů, které byly tu neprostupnými hradbami a já hlásnou věží, tu zas
si v nich udělali své soukromé pokojíčky v kterých ochutnali první cigaretu....

Viděla jsem a se strachem sledovala bagry a stavební stroje které vyrývaly moje přátele
keře, slyšela jsem jejich nářek když je házely na hromady a pálily. Sama jsem se třásla strachy
a se mnou i moji dětští návštěvníci, aby se do mého kmenu nezakously ostré zuby pily a já
nepadla k zemi. Naštěstí mne ušetřili a tak jsem mohla pozorovat, jak na místě neudržovaného
plácku narostly hromady hlíny které mé dětští kamarádi používali jako hrady k dobývání.
Na mne tak trochu v té době pozapomněli, ty hromady byly přeci jen vyšší než já a dalo
se z nich krásně pozorovat okolí ....

Zažila jsem zklamání mých dětských kamarádů, když stroje hromady zase rozhrabaly, vyhloubily
základy a začala stavba jeslí pro další generaci malých kamarádů kterým budu poskytovat stín,
možnost rozvíjet svou fantazii, i své plané sladké plody. A poznala jsem spousty svých bývalých
kamarádů, kteří do těch jeslí vodili už své děti ....

Zažila jsem toho mnoho, rozdala jsem spousty radosti, byla vším možným. Dnes už na mne žádné
děti nelezou, nějak se dětství změnilo. Už jsem jen strom, který své větve poskytuje na hnízda
ptákům, ale zatím nikomu nevadím a tak mne nechávají dál žít. Jsem už stará, ani sama nevím jak.
Možná jsem zažila i radost lidí po návratu z první války a ze vzniku jejich vlastní republiky. Ale to nevím
přesně, je možné že jsem byla v té době klíčícím semínkem z nějaké odhozené hrušky ....



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 11:48 | Reagovat

Hezký, dojemný...

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 11:58 | Reagovat

Stromy pamatují mnohé a když některý z nich padne lidskou rukou, jakoby umřel starý člověk- pamětník.

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 11:59 | Reagovat

[1]: Na místa svého dětství asi vzpomíná každý rád a rád jim někdy vzdá hold. My se na té hrušce vyřádili tedy neskutečně .... :-)

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 12:03 | Reagovat

[2]: Já doufám, že bude stát ještě dlouho. Je to kus mého dětství a ráda ji vidím stát na svém místě....

5 signoraa signoraa | Web | 8. dubna 2018 v 12:40 | Reagovat

Mít tak pamět' jako mají stromy ....
napsalas to moc hezky. :-)

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 12:48 | Reagovat

[5]: Je fakt, že já vážně nevím kolik tomu stromu je let, on už nikdo z pamětníků dřívějších nežije. Já si ho už pamatuju jako čtyři metry vysoký. Když jsme po něm lezli ... ale myslím že už i moje maminka si ho pamatuje a té je 87. Takže je dost možné že i tu stovku může mít ....

7 beallara beallara | 8. dubna 2018 v 17:48 | Reagovat

Už nemám čemu vzdát hold, já zažila jako dítě obrovský ořešák, ale rodiče barák při rozvodu prodali a nový majitel ho pokácel.
Tvé vzpomínání je překrásné, moc se ti zadařilo a okamžitě jsem si vybavila první cigaretu v křoví a jak mi potom bylo na umření :-D

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 18:03 | Reagovat

[7]: Já jsem jen přihlížela. Moje první cigareta byla až později u nás na chalupě ( s tou jsem dopadla jak ty s ořešákem, ale stojí, jen mne o ní připravily otcovi děti z prvního manželství) v lese, na kameni který měl takovou zvláštní prohlubeň s rantlíkem akorát jako popelníček.... :-)

9 MirekČ MirekČ | Web | 9. dubna 2018 v 5:46 | Reagovat

Pamatuji si, že jsme živý plot používali při schovce a také jsme jím proskakovali.

10 MarijaKes MarijaKes | Web | 9. dubna 2018 v 12:38 | Reagovat

Pěkný hold stromu.... :-)

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 13:03 | Reagovat

[10]: Mě totiž pořád udivuje, že tam zůstává. Je to taková malá jistota, že je zatím všechno v pořádku. Ono spíš se tam v okolí bourají staré krásné vily a místo nich se staví bytové domy, které se do téhle vilové zástavby vůbec nehodí.... a to mi připadá ještě horší.

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. dubna 2018 v 16:38 | Reagovat

Stromy jsou paměť.

13 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 10. dubna 2018 v 7:26 | Reagovat

Pěkná hrusen...v mem rodnem dome,roste oresak, ktery stryc zasadil kdyz jsem se narodil...je uz docela rozlozity a plodi dobre...

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 8:50 | Reagovat

[13]: Tohle je pláňka, rostla volně a proto mne překvapuje že tam vydržela. Teď je tedy za plotem těch jeslí, a tak je snad i chráněná před nepříjemnostmi :-)

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 8:54 | Reagovat

[12]: A mají paměť ;-)

16 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 11:04 | Reagovat

Vendí, moc pěkně jsi to napsala :).

17 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 12:04 | Reagovat

[16]: Díky. To je to prokrvení mozku po procházce Petřínem :-D .... pak mne napadají takový věci ;-)

18 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 13:37 | Reagovat

[17]: Tak to ti závidím, taky bych asi potřebovala prokrvit, zrovna se tady snažím o text k fotkám (rostlinky) z Pálavy a asi půjdu zabušit hlavou o futro, snad to zabere :-D  ;-) .

19 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 15:43 | Reagovat

[18]: Jako že se ti to v hlavě přesype sem a tam a pak ti to půjde líp? :-D

20 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 18:00 | Reagovat

[19]: No - v to jsem doufala :-D . A furt nic   :-D  ;-) . Jsem beznadějnej případ ;-)  :-) .

21 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 8:16 | Reagovat

[20]: Neboj, ono to přijde ;-)

22 Miloš Miloš | Web | 14. dubna 2018 v 19:44 | Reagovat

Takové teskné nálady mě také napadají. Třeba si uvědomím, že v dalším století zde skoro nikdo nebude, a malé (ani ne dvouroční) vnučky, pokud se dožijí, budou už stařenky.

23 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 9:22 | Reagovat

[22]: No jo, takový je život ... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



CARPE DIEM Úžasný